Každý rok zemře při sečích na loukách až 60 tisíc srnčat, zachraňují je dobrovolníci i dronaři s termokamerou

„Díky dronům jsme se obrovsky posunuli dál. Ve spolku máme tři drony a jeden máme soukromý. Máme kolem deseti pilotů, ale pořád je to málo. Nicméně výsledky v počtech kusů zachráněné zvěře jsou díky dronům úplně někde jinde. Zrovna teď dávám dohromady výsledky z našich akcí od 15. do 24. května a prokazatelně se nám podařilo lokalizovat a následně zachránit 50 srnčat, což je vysoké číslo,“ říká úvodem koordinátorka kampaně Stop sečení srnčat Pavla Benettová.

Před třemi lety začal mysliveckým sdružením na Sušicku pomáhat například Adam Přerost. „Vždycky dostaneme echo, kde se bude sekat a my se na to den předem připravíme. Okolo sedmé večer si zavoláme a řekneme si čísla parcel. Poté se domluvíme s myslivci z dotčených sdružení. Létat začínáme okolo půl páté ráno, ale tak za 14 dní už budeme začínat ve čtyři,“ odhaduje Přerost.

Když před lety začínal takto létat, zvládl obletět menší louku. Dnes už si troufají i na 50 hektarové plochy. Pokud přes termokameru spatří v trávě bod, který značí malé srnče, zavolá obratem přes mobil nejbližšího myslivce, který se ke zvířeti opatrně přiblíží.

„Zásadní věcí je, aby měl na sobě rukavice a nezanechal po sobě žádnou pachovou stopu. Když je srnče ještě velmi malé, tak se vezme do trávy a umístí se na nejbližší nesečené místo. Většinou někam k lesu nebo na blízkou nesekanou louku. Když už je větší, tak ho vyženeme,“ popisuje dronař.

„Bohužel se stává velmi minimálně, že by se ozvali lidi, že mají dron a chtějí pomoci. Samotní dronaři jsou limitovaní časovými podmínkami a mohou létat jen velmi brzy ráno. Jakmile se zvýší teplota, tak termovize už vše neodhalí. Proto i nadále procházíme s dobrovolníky porosty, ale i tady bojujeme s tím, že se jich hlásí méně než v minulých letech,“ posteskla si Benettová.

Jen za letošek se podařilo Přerostovi a jeho kolegům zachránit už 13 srnčat, ročně jich je kolem 60. V celorepublikovém měřítku jsou tato čísla mnohem vyšší. Ještě lepších výsledků by spolky mohly dosáhnout, kdyby mohl každý z nich mít speciální dron. Na ten jim ovšem chybí finance.

„S ministerstvem zemědělství jednáme už čtvrtým rokem, možná déle. Usilujeme o to, aby byly vypsány dotace na drony s termovizí, ale nejprve přišla situace s kůrovcem, takže nám řekli, že drony v této situaci nikdo nepodpoří. Teď se situace zase změnila a snažíme se na to navázat, ale bohužel není ze strany ministerstva žádný zájem o toto řešení,“ vysvětluje Bennetová.

Záchranné stanice plní srnčí mláďata

Tyto měsíce jsou velmi náročné také pro pracovníky v záchranných stanicích, kam lidé v dobré víře nosí zachráněná mláďata. Mylně se totiž domnívají, že jsou opuštěná. Iniciativa proto oslovila záchranné stanice, že není od věci srnčata rychle vrátit na místo, odkud je lidé odnesli.

„Srny mají velmi silný mateřský pud. I přes to, že se obecně udává, že pokud srna ze srnčete ucítí lidský nebo jiný pach, již ho nepřijme zpět. Opak je pravdou. Podle výzkumů odborníka na srnčí zvěř a autora mnoha publikací o srnčí zvěři pana Pavla Scherera je zřejmé, že srna o své mládě stojí přes všechny překážky,“ uvádí Benettová.

Sama se svými kolegy má mnohaleté zkušenosti s ochranou srnčat před sečením a zaznamenali případy, kdy srny hledaly svá sekačkou usmrcená a odstraněná mláďata ještě několik dní poté. „Máme za to, že pokud je srnče vráceno na původní místo do 24 hodin, je téměř jisté, že ho matka přijme zpět,“ dodává Bennettová.