Barových historek mám spoustu, mohl bych vydat knihu, říká barman Honza Lukas

Jak hodnotíš budějovickou barovou kulturu? Liší se v něčem od zbytku České republiky?
Řekl bych, že je ještě v kolébce. Ač máme v Budějovicích krásný koktejlový bar, tak je stále jediný ve městě. Myslím, že by se tu pro rozvoj koktejlové kultury prostor ještě našel. Většina lidí, které jsem znal a měli vyšší ambice, co se barmanství týče, odešla do ciziny nebo do Prahy. Věřím však, že je koktejlová kultura v našem městě na vzestupu a ještě ji čekají zlaté časy.

Na co bys hosty k vám do baru pozval? Čím je vaše nabídka unikátní?
Naše nabídka je poměrně široká. Zahrnuje vše od skvělých snídaní, dortů a kávy přes pivo z lokálních minipivovarů až po signature koktejly. Náš koktejlový tým se už pomalu formuje a zanedlouho vyjdeme s něčím novým. Doposud jsme hostům předkládali pravidelně sezonně obměňované signature koktejly, které se u nich setkávají s úspěchem.

Které tři vlastnosti nebo dovednosti podle tebe dělají dobrého barmana?
Na první místo bych dal určitě pohostinnost. Je jedno, jaké máte vědomosti a dovednosti, pokud se k hostům nechováte pohostinně. Pak určitě zbožíznalství, díky kterému lze hostům poskytnout skvělý zážitek, a splnit tak jejich přání na 100 %. A do třetice logické myšlení, což je pro spoustu nováčků velký boj.

Co cenného ses za barem naučil a těžíš z toho dodnes?
Komunikaci s lidmi. Práce za barem mi dala všeobecný rozhled a posunula moje komunikační dovednosti na vyšší úroveň. Ostatně právě komunikace je denním chlebem každého z nás, kdo v pohostinství pracujeme.

Jaké netradiční zdroje inspirace používáš?
Nemyslím si, že bych používal nějaké netradiční zdroje. Spíš se snažím mít oči otevřené a čerpat inspiraci, kde se dá.

Co nejzábavnějšího jsi za barem zažil?
Barových historek mám spoustu, vydaly by klidně na celou knihu. O většině z nich se ovšem nesluší mluvit – přece jen, co se stane v baru, by tam taky mělo zůstat… S úsměvem ale vzpomínám třeba na jednu paní, která k nám do krumlovské Apotheky každý rok létala až z Ameriky a pokaždé nám psala, kdy v baru budeme, aby nás mohla vidět. Takoví hosté člověka vždycky potěší.

A co bys označil za svůj nejintenzivnější barový zážitek?
Nevím, jestli je to nejintenzivnější zážitek, ale určitě nikdy nezapomenu na to, jak jsme během covidu z okénka prodávali párky v rohlíku. Pohled na napichovač na rohlíky a vedle něho položenou láhev koňaku jen tak z hlavy nedostanu. Stejně tak nikdy nezapomenu na svou účast na jedné soutěži v Itálii, kde byl mezi porotci legendární Erik Lörincz. Byl tehdy příjemně překvapený, že je na evropském finále taky český reprezentant. Po večeři v michelinské restauraci, která byla součástí programu, jsme zašli na bowling.

Bez čeho se za barem rozhodně neobejdeš? 
Bez myčky, nedokážu si představit, že bych měl všechno to nádobí umývat v ruce.

A co ti tam naopak připadá úplně zbytečné?
Cukr do kávy.

Která z pěti základních chutí je ti nejbližší?
Pokud bych měl zvolit opravdu jen jednu z pěti bez jejich možných kombinací, byla by to nejspíš kyselá. Hodně ale vždycky záleží na mém rozpoložení.

Co tě napadne, když se řekne Manifest?
Veřejné prohlášení a samozřejmě taky ultraprémiová verze likéru Jägermeister.

A jak bys stručně formuloval svůj barmanský manifest?
Snažím se celý život řídit tím, že bez práce, nejsou koláče.

Autorem rozhovoru je atbars.com