Lidé si připomněli válečný střet nad Boršovem

Dva spojenečtí piloti se před 78 lety dopustili hrubé chyby, věděli, že již jsou králové nebe, že do konce války zbývá pár týdnů, a tak opustili bombardovací svaz a začali pronásledovat rychlejší proudové messerschmidty, které je zavedly nad plánské letiště, kde byli postupně sestřeleni. Letoun kapitána R. Reutera vybouchnul na okraji Farských polí v Boršově nad Vltavou a letoun se smrtelně raněným poručíkem W. Preddym nouzově přistál na pravém břehu Vltavy v Záluží na katastru Dolního Třebonína.

V sobotu u obou pomníčků se za velice nepříznivého počasí shromáždili občané, zástupci Armády ČR, Československá obec legionářská, veteráni, zástupci letiště a především Jeep clubu jižní Čechy. Ve vzduchu létaly akrobatické zlíny, modely letadel s atraktivním shozem bonbonů pro děti, nadšený archeolog Petr Svoboda předvedl nálezy trosek letadel, vojáci z Jindřichova Hradce přijeli s bojovým ivecem a předvedli soudobé pěchotní zbraně. To vše v rytmu hudebních šlágrů z konce války.

Ve slovech doprovázejících setkání naléhavě zaznělo, že o válce a zlu nerozhodují vojáci, ale politici podporovaní zmanipulovaným davem, že jsme svědky oživování starých nenávistných vášní ukrývajících se pod pláštěm víry, národnosti, či jediné pravé ideologie. Začíná se nám podsouvat nutný boj s nesprávnými názory, a tak lehce někoho označíme za fašistu, dezinformátora či populistu. Bez přemýšlení se tak podkopává základní kámen demokracie – svoboda, svoboda vyjadřování. Zapomíná se, že pravda je jako nekonečno, pouze se k ní můžeme přiblížit. Nestačí běhat po světě s vlaječkami, chlubit se vyvěšenými symboly, ale především na to musíme mít myšlenkově a fyzicky. Nejodvážnější věcí je myslet sami za sebe a nahlas. Na závěr byla připomenuta slova jednoho z otců americké demokracie Benjamina Franklina (polyglot, diplomat, matematik, spoluautor ústavy USA, vynálezce hromosvodu, houpacího křesla, kovových kamen), který již před 250 lety pravil: Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost.

I takové bylo setkání u pomníčků připomínající válečné události z dubna roku 1945, které se neztratily v dešti a bahnu aprílového počasí, ale naopak se vyznačovaly početnou účastí občanů všech věkových kategorií.