Liboru Šejnovi z populární jihočeské záchranné stanice živočichů v Makově se začátkem tohoto týdne dostal do rukou další pacient. Konkrétně se jednalo malé lišče, které se stalo obětí takzvaného norování. Jedná se o velice krutý způsob lovu, který se navíc často odehrává v době, kdy mají lišky mláďata. Bohužel je v Česku norování liščat stále legální.
Velkou pozornost vzbudil začátkem tohoto týdne instagramový příspěvek Libora Šejny ze Záchranné stanice živočichů v Makově. Bývalý hajný v něm kritizuje takzvané norování, tedy speciální způsob lovu, který myslivci využívají zejména ke snižování počtů lišek ve volné přírodě. Do stanice v Makově se nyní dostalo liščí mládě, jež bylo ze svého domova vyhnané právě touto krutou cestou. Přeživší zvíře se navíc mělo stát pomůckou k výcviku loveckých psů. Jakkoli to zní nepředstavitelně a hrozivě, v Česku je takový způsob lovu stále běžný, navíc jej zákon nezakazuje ani v době, kdy mají lišky v norách své mladé.
„Nikdy jsem norování liščat neměl rád, i když jsem při své práci hajného myslivost vykonával, tohle jsem nikdy nepochopil,“ podotýká Libor Šejna. Zároveň připomíná, že právě lišky nemají ze zákona danou dobu hájení. To znamená, že současná legislativa dovoluje myslivcům ulovit lišku i v době, kdy má zrovna mláďata.
„Zlobím se na stát, že to vůbec ještě stále dovoluje. Ve 21. století je tohle už dávno překonané a nemá k tomu docházet. Jakákoli zvěř musí být chráněna v době, kdy má mláďata. Rozumím tomu, že je potřeba stavy lišek kontrolovat, ale měly by se střílet například v zimě, kdy nemají mladé,“ naznačuje Šejna.
Osud osiřelých malých liščat pak bývá krutý. Pokud je myslivci na místě rovnou nezabijí, často sama ve volné přírodě dlouho umírají hladem. V některých případech se dokonce, jako tomu bylo u liščete z Makova, stávají jakousi „tréninkovou pomůckou“ a slouží k výcviku loveckých psů. Ojedinělé pak také není ani to, že některá mláďata, si lidé v dobré víře berou domů a chovají je jako domácí mazlíčky. „Ano, takové případy jsem zaznamenal, je to další hloupost a nesmysl. Navíc je to nezákonné, žádné volně žijící zvíře není možné chovat doma. Ale dochází k tomu,“ zmiňuje Šejna. To potvrzují mimo jiné i některé komentáře, které se pod Šejnovým příspěvkem objevují.
„Za roky, co se s mým myslivcem věnujeme odchovu liščat, nás krom stále neexistující doby hájení lišek, fascinuje ještě jedna věc. A to konkrétně kolik myslivců je ochotných vynorovaná liščata prodávat jako domácí mazlíčky laické veřejnosti. Drtivá většina liščat, která nám prošla pod rukama, byla od lidí, kteří je získali přesně tímto způsobem a následně se jich zbavovali po šokujícím zjištění, že žít s liškou není jako žít s kočkou nebo se psem,“ poukazuje autor jednoho z několika stovek komentářů.
Libor Šejna v Záchranné stanici živočichů Makov se zachráněným liščetem
Norování se u nás děje především z důvodu snižování stavu lišek ve volné přírodě. Jejich lov má v Česku své historické kořeny. Zákon se na lišku dívá jako na takzvanou škodnou zvěř. „Historicky bylo velké množství drobné zvěře, bažanti, zající, koroptve. Liška přirozeně tato zvířata loví. A tím se samozřejmě pro myslivce stává škůdcem. Už se ale zapomíná například na to, že lišky také uloví velké množství myší, tím člověku prospívají,“ zdůrazňuje Šejna.
Samotné norování probíhá většinou právě v době, kdy jsou v norách malá liščata. Myslivci dovnitř vpustí vycvičeného loveckého psa, který má za úkol zvířata z úkrytu vyhnat. Pes je pak buď v noře přímo zakousne, nebo je lovci venku zastřelí. Podle bývalého hajného Šejny by od norování měli myslivci upustit například i proto, že takový způsob lovu pak ve společnosti vytváří o myslivosti špatný obraz. „Do dnešní doby už to zkrátka nepatří,“ uzavírá Šejna.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
