Stále jsme nenarazili na strop toho, co může potravinová banka dělat. Někdy mám pocit, že mě to přeroste, říká Kristýna Škabradová

„Omluvte ten hluk. Část budovy předěláváme, takže tady máme takové provizorní podmínky, ale normálně fungujeme, vše vám ukážu,“ říká hned při příchodu ředitelka Jihočeské potravinové banky Kristýna Škabradová.

V organizaci pracuje už sedm let, sama stála u jejího založení. „Začala jsem se o to téma zajímat kvůli bakalářské práci. Chtěla jsem do ní načerpat i nějaké zkušenosti, dostat se přímo do takové organizace. Bohužel jsem ale zjistila, že v Jihočeském kraji žádná potravinová banka není. Vše jsem tedy překopala a jako jeden z cílů mé práce jsem si dala banku tady založit,“ vzpomíná na úplné začátky.

Plán byl tehdy jasný. Založit Potravinovou banku Jihočeského kraje, pomoct ji rozjet a poté předat někomu, kdo se o ni bude dál starat. „Nakonec jsem tady ale zůstala. A i když se každým rokem zvětšujeme a občas mám pocit, že mě to přeroste, rozhodně toho nelituju,“ usmívá se.

Z malé kanceláře se pomalu přesouváme do skladu, kde se už pilně připravují první dnešní krabice s potravinovou pomocí. Každá z nich má přesné označení organizace, místa nebo člověka, ke kterému poputuje. „Tady třeba vidíme, že je to pro rodinu, která má v pěstounské péči čtyři děti. Podle toho připravujeme základ, který vždy tvoří těstoviny, luštěniny, olej, cukr… zkrátka trvanlivé potraviny, které rodina potřebuje. Přidáme tam i nějaké sladkosti a dobroty. Jako poslední je vždy doplňujeme čerstvými potravinami, pečivem, ovocem a zeleninou,“ vysvětluje Škabradová.

Vše se vždy připravuje přesně na míru. Díky systému a dobré komunikaci lidé v potravinové bance vidí, komu daný balíček jde. V tabulce, do které se zrovna dívá jedna ze zaměstnankyň skladu, jsou všechny potřebné informace o klientovi. „Tady třeba zase vidíme, že se jedná o starobní důchodkyni, která má jaterní dietu a uvítala by i nějakou drogerii,“ ukazuje Kristýna Škabradová na řádek v počítači.

Každý den se v novém skladu v Rožnově připraví zhruba sto podobných balíčků. Polovina jde podle ředitelky na výdejny, zbytek konkrétním organizacím, se kterými banka spolupracuje. V letošním roce je jich už 114 po celém kraji.

Práce v potravinové bance ale není jen o přípravě a výdeji balíčků. Všechny potraviny, které organizace přijímá, je také potřeba svézt na sklad, některé protřídit a zkontrolovat. „Je to vždy náročná akce. Nechceme plýtvat nejen potravinami, ale i časem a prostředky. Každé ráno tak začínáme poradou, kde si rozdělíme úkoly, a také naplánujeme přesné logistické trasy tak, abychom balíčky rozváželi, ale zároveň zvládli i cestou vyzvednout to, co nám obchody a firmy, se kterými spolupracujeme, darují,“ vysvětluje Škabradová.

Mezitím se společně přesouváme do další části budovy. „Musíme to vzít venkem, protože tady se dělá nová podlaha. Až to bude hotové, přesuneme sem sklad,“ usmívá se ředitelka banky a vede nás k venkovním paletám, kde je pod skládacím „stanem“ ukryta především drogerie.

„Jedna část naší pomoci jsou samozřejmě potraviny, které se k nám dostanou převážně tak, že jsou buď špatně označené, jsou po datu minimální trvanlivosti, v obchodech už se neprodají, ale nic jim není, anebo jsou to nějaké speciální limitované edice. To je vlastně podobné i v drogerii, protože velmi často tady máme například výrobky s velikonoční nebo vánoční tématikou, kterým vůbec nic není, ale v obchodě si je prostě lidé nekoupí,“ vysvětluje a ukazuje na jednu ze zabalených palet, která je plná dětských plen. „Tohle je asi nejcennější paleta, dětské plenky jsou velký výdaj, který našim klientům vždy velmi pomůže,“ dodává.

Matky samoživitelky jsou jednou ze skupin klientů potravinové banky. Pak ji ale také tvoří rodiny, které postihla nějak vážná situace, ať už jde o zdravotní komplikace nebo ztrátu práce. Velkou částí jsou například i invalidní důchodci. „Díky výdejnám se nyní s některými klienty vidíme i osobně, což je velké plus. Není to tak anonymní a za jednotlivými jmény vidíme i konkrétní lidi a jejich příběhy,“ popisuje Škabradová.

Pomalu se vracíme zpět do kanceláře. Jedna z posledních otázek směřuje k plánům do budoucnosti. „Teď je to samozřejmě dodělat celou budovu tak, aby byla plně funkční a na efektivnějším systému přerozdělování. Do budoucna je ale mnoho dalších možností, kam to posouvat. Ani zdaleka jsme ještě nedosáhli stropu toho, co můžeme jako potravinová banka dělat,“ usmívá se Kristýna Škabradová.