Hodinky předběhl o šest minut

Jak jste se na Temelín dostal?
Myšlenka se zrodila už při výběru střední školy. Studoval jsem elektro obor na střední průmyslovce na Hluboké nad Vltavou. Ještě víc jsem se v tom utvrdil po absolvování Jaderné maturity v temelínské elektrárně. Myslím, že to dokonce tehdy byl premiérový ročník. A po této stáži jsem měl, dá se říci, jasno.

Hned po škole tedy rovnou na Temelín?
Na Jadernou elektrárnu Temelín ano, ale v barvách dodavatele I&C Energo. Začal jsem na údržbě elektrického zařízení, po třech měsících jsem se dostal na technika elektrických ochran, což už byla zajímavější i odbornější práce.

A v roce 2013 pak do ČEZ …
Ano. Paradoxně mi pomohla Fukušima. ČEZ posiloval bezpečnost, instaloval nová zařízení a to s sebou neslo i nová místa. Hodně posiloval například tým inspekčních elektrikářů, což byl právě můj obor.

Aktuálně jste právě na pozici inspekčního elektrikáře. Pojďte nám ji trochu přiblížit….
Po mistrovi elektro jde o druhou nejvyšší pozici u pomocného provozního personálu v oblasti elektro. Po elektrické stránce mám na starosti řadu zařízení jako například rozvodny 6 kV, dieselgenerátory, transformátory vyvedení výkonu nebo transformátory rezervního napájení. Což obnáší, že tato zařízení za provozu pravidelně chodím kontrolovat a během odstávky musím zajistit, aby někdo jiný na nich bezpečně mohl pracovat. Zjednodušeně řečeno to znamená, že nebude pod napětím.

Do Temelína nastoupil Lukáš Formánek před deseti lety, aktuálně je na jedné z nevyšší provozních pozic v oblasti elektro.

Abyste toho dosáhl, musíte udělat co?
Především zařízení vypnout a pak zajistit, aby se tam jiné napětí nedostalo. Není to jen o jednom vypínači, jak známe z domova. Tady to obnáší organizační přípravu, kdy musíme vše dobře naplánovat, ošetřit rizika a pak i reálnou manipulaci, jak z blokové dozorny a tak i přímo na místě.

Zajistit zařízení, aby někdo jiný na něm bezpečně mohl pracovat, je zodpovědné. Nejste nervózní?
Poprvé jsem byl. Nicméně ročně tako zajišťujeme stovky zařízení. Máme to systémově ošetřené a pracovně zvládnuté. Rozhodně ale nelze nic podcenit. Máme tady nástroje, aby případná chyba jednoho člověk se odchytila včas.

Jaké zařízení na elektrárně Vás nejvíc fascinuje?
Právě blokové transformátory. Jde o jedno z fyzicky největších zařízení elektrárny a největší je i z hlediska transformovaného napětí z 24 kV na 400 kV. Navíc je to velmi chytré zařízení, které má například i vlastní hasicí systém. A i přes velikost jednoho transformátoru potřebujeme pro vyvedení elektřiny z jednoho bloku hned tři takové transformátory. Tak velký je prostě výkon elektrárny. Jen pro představu jeden transformátor váží 240 tun a dalších 55 tun jen samotná olejová náplň, která slouží jako chladivo transformátoru, a na výšku má něco málo přes 7 metrů.

Když chodíte transformátor kontrolovat, čeho si všímáte?
Celé řady parametrů. Kontrolujeme stabilní hasící systém, zda někde neuniká olej nebo provozní hlučnost a teplotu. Z kanceláře pak sledujeme další parametry, které jsou vyvedeny do měřícího systému jako například množství plynu v oleji.

V prostředí elektrárny jste zažil tři kariérní postupy. S jakými pocity se Vám na nové místo přecházelo?
Těšil jsem se, ale byla tam i určitá obava z nejistoty. Přeci jenom nastupujete do nového prostředí, mezi nové lidi. A nejsem typ člověka, který si řekne, že to nějak dopadne. Chci, aby to dopadlo dobře, a tomu odpovídá i moje příprava.

Dříve jste zmínil, že je pro Vás důležité, abyste byl v práci spokojený. Daří se Vám to?
Ano, jinak bych tady nepracoval. Baví mě vlastní práce, máme dobrý kolektiv a dobré je i prostředí, které zaměstnavatel vytváří. A důležité je i odpovídají finanční ohodnocení. To jsou čtyři body, které musí fungovat.

Prý hodně běháte. Kolik kilometrů ročně naběháte?
Opravdu intenzivně jsem se běhání začal věnovat až letos. Dřív byly jiné priority a tak jsem se spíš připravoval jen na určitý závod. Teď měsíčně zvládnu v průměru 250 kilometrů. Tento rok mám za sebou už sedm závodů, které běhám společně s kolegou z práce.

Jaké například?
Zatím to byly hlavně silniční závody, především půlmaratony. Posledních pět let běhám například půlmaraton v Českých Budějovicích. Začal jsem na dvou hodinách a letos to bylo 1:34 hodin. Rád bych ho někdy dal pod hodinu třicet.

Terén Vás neláká?
Letos jsem zkusil trailové závody, kdy se střídá silnice s terénem a vy se někdy brodíte i po kolena v bahně. Docela mě to bavilo. Poslední trail byl v Boleticích, 43 kilometrů s tisíci nastoupanými metry. Mimochodem říká se, že sto nastoupených metrů je jako tisíc metrů na rovině.

Jak dlouho jste to běžel?
Běžel jsem to za 4 hodiny 22 minut a byl jsem třetí ve své věkové kategorii do 39 let. Když se dostanete nahoru na Šumavu, tak ty výhledy na krajinu jsou nádherné. Vyšlo nám i počasí.

Kde byste rád někdy běžel?
Strašně mě láká Rakousko, konkrétně Alpy. Každý, kdo tam byl, tak si pochvaloval prostředí i organizační zajištění.

Běháte podle pocitu nebo podle čísel?
Používám chytré hodinky, které změří v podstatě všechno. Rychlost pak reguluju podle údajů z hodinek. Letos jsem podle nich začal i trénovat. Je to celkem zábava. Navíc umějí i predikce. Například na půlmaratonu v Českých Budějovicích mi predikovaly 1:40 a nakonec jsem je předběhl o šest minut.

Jakou tepovku si udržuje během závodu?
Mezi 175 až 185. Mám vyzkoušeno, že tempo při této tepovce vydržím.

Do práce běháte?
Před narozením dětí jsem běhal. Teď je povinností víc, takže běhám brzo ráno nebo až večer. Je to pro mě relax. Vyčistím hlavu, vyplavím endorfiny, únava je jiná než z práce. Svým způsobem se tím nabíjím. Navíc poznám i okolí, kam bych třeba ani nešel.