Ani dnes nechybí nový díl Drbny historičky. Historik Jan Schinko se tentokrát podíval na Poštovní a telegrafní úřad v Českých Budějovicích. Dozvíte se například, proč bylo na úřadu ustájeno okolo 50 koní, nebo jak je budova pošty spojená se stavitelem Černé věže Vincencem Vogarellim.
Na snímku se představuje nový Poštovní a telegrafní úřad v Českých Budějovicích postavený v letech 1915 až 1918. Byl postaven v místech, kde stranou stála původní veřejná nemocnice klasicistního provedení. Vpravo stojí pravý secesní kandelábr tramvajového vedení z roku 1908. Do města spěchají, co jim sukně dovolí, ženy hospodyňky. Tramvajové koleje nejsou dobře patrné, měly rozchod jen 1 metrů.
Prostranství, na kterém se počítalo s novou katedrálou a pořádaly se na ní sbírky, bylo součástí lokality Senovážného náměstí, později Masarykovo. Pošta dostala přednost, poněvadž stará pošta na rohu hlavního náměstí a Biskupské nevyhovovala rychle rostoucí technice pošty, telefonů a tehdy ještě telegrafů. Novou poštu postavila firma bratrů Neugebauerů z Prahy. Stavělo se v době 1. světové války.
Budování původních státních poštovních stanic začalo v Čechách v roce 1527. Ve stanicích byl ustanoven poštmistr, k tomu stáje, protože se po určitých vzdálenostech vyměňovali koně. K nám do města se dostala poštovní trasa o něco později, doloženo zápisem z roku 1533. To byla trasa z Prahy do Tábora, která se v Košicích u Tábora větvila na jižní cestu k nám a do Lince, a na východní trasu přes Člunek a Slavonice do Vídně. Stanice byla zřízena ve dvorci na Pražské (dnes stojí v tom místě koldům), kde měl Paul Kaiser zájezdní hostinec a byl poté jmenován poštmistrem.
Časem se poštovní úřady různě stěhovaly, také se nacházely jednu dobu na Pražské ve Šmídovně, potom na několika místech na náměstí. Hostinec se do zboření kvůli koldomu nazýval Na Staré poště. Nástupcem Paula Kaisera byl jistý Jíra, zvaný Jíra šenkýř. Po smrti Jíry asi v roce 1575 přešel jeho majetek i s poštou na město, které jej prodalo Jírově ženě Magdaleně. Ta se provdala za stavitele Černé věže Vincence Vogarelliho. Není vyloučeno, že jí pomohl finančně koupit poštu od města.
Černá věž je vlastně dílem Vincence Vogarelliho, neboť dva stavitelé před ním postavili jen část zdiva. Vogarelli zakončil vertikálu ochozem a báněmi v toskánské renesancí. Ještě něco dokončoval na kostele ve Vodňanech a potom skončil jako stavitel. Oženil se totiž s Magdalenou od poštmistra Jíry, převzal poštu a dožil jako zámožný měšťan. Výhodné to bylo, na radnici byl nezávislý. Do stavění mu mohla radnice mluvit. Poštu potom vedli jeho synové. Od roku 1782 sídlila pošta na rohu náměstí. Za Achatzů, kteří získali dědičnou poštovní stanici, měla budějovická stanice 40 až 50 koní a jezdila všemi směry, do Prahy, Lince, Plzně, Klatov, Karlových Varů a do Rakous. Přípravy na novou pořádnou budovu pošty začaly v roce 1908.
Do nové pošty se poštovní úřad z náměstí přestěhoval 4. srpna 1918. Na podzim 1922 se sem přestěhoval „telefon“ a 14. května 1926 „telegraf“, čímž byla hlavní pošta na Senovážném kompletní. Vývoj poštovnictví byl rychlý. Na předměstí se zřídily filiálky a hlavní pošta se směrem k Mlýnské stoce rozšířila v roce 1947. Dnes je pošt ve městě méně a na hlavní se často nepřiměřeně dlouho čeká.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
