Bedřich Kříha najezdil pro GW LOGISTICS 3,75 milionu kilometrů bez jediné nehody, nyní odchází do důchodu

Bedřich Kříha nastoupil do učení v ČSAD hned po základní škole a za volantem kamionu vydržel až do svého odchodu do důchodu. Povolání řidiče zůstal věrný i v době, kdy podnik procházel velkou změnou a ze státního podniku ČSAD se změnil nejprve na soukromou společnost ČSAD JIHOTRANS a pak se přejmenoval na GW LOGISTICS. Od té doby je odměňován za ujetí každých 250 tisíc kilometrů bez nehody. Dohromady jich tak dokázal ujet 3,75 milionu. 

„Za tu dobu, co řídím kamion, se toho opravdu hrozně moc změnilo, to nejde ani pořádně popsat. Tehdy nebyla auta ani technika, a když člověk potřeboval nový vůz, musel čekat v pořadníku,“ vzpomíná na své začátky Kříha s tím, že největší změnou je současná pohodlnost aut. 

„Práce je to pořád stejná, ale podmínky pro řidiče se opravdu změnily. Auta se lépe ovládají, mají spoustu podpůrných systémů a samy dodržují rozestupy. Co se pohodlí v kabině týče, to se vůbec nedá srovnávat, ta změna k lepšímu je obrovská,“ vypráví kamioňák.

Přestože Bedřich Kříha seděl za volantem kamionu téměř padesát let, práce ho nikdy nepřestala bavit. Chápe však, že nic nejde dělat věčně a jak sám uznává, cítí na sobě i vliv stáří. „Cesty jsou dlouhé a pro mě je to stále náročnější. Nemá cenu, abych zbytečně riskoval, že někde usnu, nebo něco způsobím svou nepozorností,“ říká.

Nyní se už těší na klidný důchod. Ten plánuje strávit se svou ženou a dvěma dcerami. Před několika týdny se navíc stal dědou, a jak sám říká, čeká ho tak aktivní důchod. 

Řidiči společnosti GW LOGISTICS najezdí měsíčně okolo 12 tisíc kilometrů. Mezi jejich nejčastější náklad patří automobilové díly. Dostanou se však i k zajímavějším nákladům. „Jednou jsem vezl vánoční strom na Maltu,“ vzpomíná na svůj nejkurióznější náklad Kříha. 

Řidiči společnosti GW LOGISTICS najezdí měsíčně okolo 12 tisíc kilometrů. Mezi jejich nejčastější náklad patří automobilové díly.

Co se pak samotné automobilové dopravy týče, říká Kříha, že její nárůst je až nepředstavitelný. Doplňuje, že právě hustota provozu je jednou z největších komplikací, kterým dnes řidiči čelí. 

„Tady v Čechách jsou úzké silnice a všude kolem stromy. Musíte dávat pozor, protože nebezpečí vám hrozí ze všech stran. Na dálnici to není jinak, tam za to ale můžou nezodpovědní lidé, kteří se na silnici často chovají opravdu strašně,“ říká Kříha s tím, že řidič musí být neustále ve střehu a předvídat chování druhých. 

Svým kolegům proto doporučuje hlavně klidnou hlavu a nepolevovat v pozornosti. „Je lepší zpomalit a trochu si zanadávat, než se někam hnát a zbytečně riskovat. Každý řidič by měl v první řadě myslet na návrat. Aby se v pořádku a včas vrátil zpět domů,“ myslí si Kříha.

Kříha se při svých cestách podíval po celé Evropě. Navštívil Anglii, Skotsko, Dánsko i Maltu. Při nejdelších z těchto cest strávil v kamionu i 14 dní v kuse. „V kamionu je dobře, je tam klid a nikdo vám do ničeho nekecá. Auto si vybavíte podle sebe a pohodlí je tam dnes už opravdu vysoké. Postel je pohodlná a máte tam nezávislé topení i klimatizaci,“ vypráví ostřílený řidič.

Doplňuje, že velký rozdíl přináší také dnešní hektická doba. Zatímco dříve si řidiči kamionů mohli při práci užít i trochu toho cestování – mezi jednotlivými zásilkami totiž řidiči čekali občas i dva až čtyři dny. Dnes je vše dopředu naplánované a auta nesmí stát víc, než je nutné.