Legendární šumavský obr Rankl Sepp zemřel přesně před 137 lety. Měřil 213 centimetrů a byl to velký dobrák

Dobráckého obra všichni znají především pod jeho přezdívkou Rankl Sepp, kterou získal „po chalupě.“ Ta se nacházela v již zmíněné samotě Ranklov. Sepp se tehdy domácky v této německy mluvící části Šumavy říkalo Josefům. Usedlost obklopenou ze tří stran slatěmi v nadmořské výšce 1100 metrů postavil jeho děd. Jednalo se o malé hospodářství s několika kusy dobytka. Pracovitý horal se živil především povoznictvím pro nedalekou sklárnu ve Zlaté Studni, kdy vozil dřevo a křemen. Vedle práce na svém hospodářství se příležitostně věnoval i práci v lese.

Sepp Rankl nosíval široký klobouk, krátký kabát a v ruce pořád držel dřevěnou hůl, která měřila téměř metr a půl. A jak už to tak bývá, o jeho siláckých kouscích kolovala mezi lidmi celá řada historek. Jejich pravdivosti dnes můžeme i nemusíme věřit. Dokázal prý jednou rukou nadzdvihnout plně naložený vůz, kterému se polámalo kolo. Druhou rukou držel opratě, dokud nedojel k nejbližšímu stavení, kde kolo opravil. Jindy měl prý zabít rozzuřeného býka latí, nebo zastavit splašený dobytek.

Horal žil spořádaně a varoval před zhýralým životem. Tehdy totiž po velké kůrovcové kalamitě způsobené strašlivou vichřicí z října 1870 rychle zbohatlo na Šumavě velké množství dřevorubců, kteří se tehdy zabývali zpracováním popadaného dřeva. Jak rychle zbohatli, tak stejně rychle dokázali ale své peníze utratit v hospodách. A nouze nebyla ani o divoké rvačky. A to byla věc, kterou Sepp Rankl nesnášel. Během hospodských rvaček dokázal využít svoji obrovskou sílu a zjednat pořádek. Rváče jednoduše popadl a vyházel ven z hospody. Své sily ale nikdy nezneužíval. Byl proto velmi oblíbený a vážený.

Kvůli rodině z milované samoty odešel

Obrovitý horal se oženil až ve věku 45 let s dvacetiletou Cecílií ze Zhůří. Měli spokojené manželství, ze kterého vzešlo devět dětí. Zřejmě kvůli početné rodině a malým dětem nakonec opustil svoji odlehlou usedlost na šumavských pláních. Další důvodem k přestěhování byla skutečnost že sklárna na Zlaté Studni zanikla a on tak přišel o velkou část své obživy.

Ač velmi nerad, své hospodářství v roce 1882 podal a přestěhoval se s rodinou z horské samoty do Jáchymova u Stach. Šťastný tam ale nebyl. S ryze českým prostředím ve Stachách se nikdy nesžil, protože jeho znalost češtiny byla minimální. Stále proto navštěvoval kostel v nedalekém Nicově, kde si mohl poslechnout kázání v němčině. Šest let po přestěhování zemřel Sepp Rankl ve věku 69 let. O mohutné tělesné pozůstatky projevilo zájem Vídeňské muzeum, pozůstalí však preparaci kostry rázně odmítli.

Původních chalupa šumavského obra na Raklově už nestojí. Zůstala opuštěna po roce 1945 podobně jako stovky dalších chalup. Nakonec se úplně rozpadla. Jáchymovská chalupa, do které se Rankl-Sepp v roce 1882 přistěhoval stále stojí. Nebyla rozbourána a nezanikla, jako mnoho ostatních roubených chalup s šindelovou střechou na Stachovsku a jinde na Šumavě a v Pošumaví. Chalupa má stále popisné číslo Stachy č.p. 132. Bývalá gruntovní Seppova chalupa dnes slouží jako menší penzion. Na Horské Kvildě stojí před jedním penzionem na paměť šumavského obra jeho dřevěná socha.

O tom že byl Sepp Rankl skutečně legendární postavou svědčí i jedna událost z pozdější doby. „V červenci 1930 slavily Kašperské Hory 600 let od svého založení. Obrovská slavnost, které se účastnily tisíce osob, vyvrcholila historickým průvodem s 31 alegorickými vozy, taženými koňmi. S nimi pochodovaly tematické skupiny v dobových kostýmech. Na vozech nechyběl císař Karel IV., plavci s vorem, skláři., sedláci, dřevorubci, havíři, řemeslníci, sportovci, žoldnéři nebo ostrostřelci. Značnou pozornost ovšem upoutával alegorický vůz, na kterém jel v dobovém obleku urostlý dvojník legendárního šumavského siláka Rankla Seppa. Dřevěná bouda symbolicky představovala Ranklův pověstný historický dvorec. Velkou popularitu měl šumavský obr mezi lidmi i dlouho po své smrti,“ uvedl historik a publicista Zdeněk Roučka, autor knih Předválečnou Šumavou a Šumavou Karla Klostermanna.

Nezbývá na závěr dodat, že dvojník obra vypadá opravdu jako by z oka vypadl skutečnému Seppovi, tak jak ho známe zřejmě z jediné dochované fotografie.