Prodám, koupím, vyměním. Co nabízela budějovická reklama před sto lety?

Budějovice byly městem v rozmachu

Rok 1925 byl v Českých Budějovicích obdobím stability a postupného rozvoje. Ve městě žilo kolem padesáti tisíc obyvatel, kteří si zvykali na nové vymoženosti. Reklamy se soustředily na komfort, zdraví, módu i technické novinky. Reklama v budějovickém tisku nebyla od počátku samozřejmostí. V polovině 19. století obsahovaly noviny hlavně zprávy a úřední oznámení. Teprve s rostoucí průmyslovou výrobou a obchodem začala inzerce nabývat na významu.

Na přelomu 19. a 20. století už noviny obsahovaly nejen textové inzeráty, ale i jednoduché ilustrace. Cena za inzerci se často odvíjela od počtu řádků, případně od plochy v centimetrech čtverečních. Výraznější inzeráty s ilustracemi byly dražší než jednoduché textové reklamy.

Reklama módního salonu „Modes-Robes“ Františky Pomahačové na Náměstí svobody (dnes Senovážné náměstí).

Kulturním centrem města bylo Jihočeské divadlo, kde se představovaly české hry i klasické opery. Hudba byla populární, jazz a taneční orchestry se staly hitem dvacátých let. Na plesech se hrály tehdejší novinky. Za dvě koruny jste se mohli pobavit 12. dubna 1925 třeba na tamburašském koncertu, který pořádala Dělnická tělovýchovná jednota v hostinci U Slovanské lípy.

Inzerce koncertu v Jihočeských listech.

Co a jak se inzerovalo?

Inzerce zabírala ve všech novinách poslední strany. Pouze dobře zaplacená reklama se dostala mezi zpravodajství, třeba už na první stranu. V Jihočeských listech, které vycházely od roku 1895, se takto pravidelně umisťovala reklama na motocykly Harley-Davidson nebo na margarín Sana. Ve vydání 4. dubna 1925 byste například našli i reklamu na zubního technika, lázně Luhačovice nebo na čepice a klobouky, které prodával kožešník Markgraf v Krajinské ulici.

V Hroznové ulici nabízel soustružník Schramek dřevěné dýmky a na Wilsonově náměstí (dnes Lidická třída) jste si mohli nechat naladit piano u Matěje Káry. V bývalém hotelu U Tří kohoutů na náměstí Přemysla Otakara II. č. 28 ordinoval zubař König, který poskytoval emailové i porcelánové plomby nebo umělé chrupy ze zlata i kaučuku. A nebojte, zuby by vám vyndal jedině za použití kokainové anestezie.

Grafika reklamy před sto lety byla jednoduchá, ale efektivní – žádné výrazné barvy, jen černobílý tisk s důrazem na detaily. Reklama si zakládala na elegantních písmech, decentních ilustracích a precizním uspořádání textu. Mezi běžné motivy patřila postavička spokojeného zákazníka, která vykreslovala, jak bude kupující vypadat po použití daného produktu. Také jazyk reklam byl mnohem zdvořilejší než dnes. Namísto vnucování se objevovala spíše doporučení: „Vážené paní a pánové, dovolujeme si Vás pozvat…“ 

Budějovičtí občané také měli stále větší zájem o zboží z Prahy a zahraničí. To bylo patrné i v reklamách, protože se inzerenti snažili zdůraznit, že jejich zboží je moderní, západní a kvalitní.

Reklama lékárny poukazující na "cizozemská léčiva" z Jihočeských listů.

Pokud byste chtěli sami v té době něco inzerovat, ale neměli byste dost peněz, vydělat by vám mohl prodej zubů – jak se píše ve sto let staré reklamě z Budweiser Zeitung, zlatník F. Zedník by vykoupil vaše zlaté zuby. Jeden až za deset korun, celý umělý chrup za 350 Kč.

Zlatník F. Zedník působyl ve Wienergasse, což je dnes ulice Karla IV.

Sto let je dlouhá doba, ale některé principy reklamy se nezměnily. Pořád platí, že dobrý inzerát musí upoutat pozornost a přesvědčit čtenáře, že bez daného produktu se neobejde.