Jihočeský vodárenský svaz: vizionářský projekt, který stoprocentně vyšel

Myslíte někdy na to, kolik lidí je na pitné vodě z jihočeské vodárenské soustavy závislých?
Jsou to dvě třetiny obyvatel kraje a to je velké číslo. A ještě větší odpovědnost. Naštěstí je celý tým pracovníků JVS velmi kvalifikovaný, zkušený a spolehlivý Je to prostě velká odpovědnost a všichni to tak bezezbytku chápeme.

Kdy vám bylo nejhůře?
Neřekl bych, že nejhůře, ale mírně nervózní jsem byl, když jsme v dubnu 2011 přebírali provozování naší vodárenské soustavy, o níž se do té doby téměř dvě desetiletí staral nájemce. A ten od smlouvy odstoupil, protože mu to ekonomicky nevycházelo. My se museli provoz hned naučit a finančně vše ustát. Oboje jsme zvládli a zvládáme výtečně a dodnes jsem pyšný na to, že jsme se tehdy pro tento krok rozhodli.

Když vaše zájmové sdružení obcí a měst v roce 1993 vznikalo, věřil jste, že bude existovat i po třiceti letech?
Jsem životní optimista, takže věřil. Ale pravdou je, že mnozí lidé mu nedávali dlouhou budoucnost, protože se v něm tehdy sešlo 168 obcí a tedy i spousta názorů a místních zájmů. Pod vedením tehdejšího ředitele - „zakladatele“ se sešel velmi kvalifikovaný tým, kterému vděčíme za mnohé. Dnes máme už 269 členských obcí a stále se dokážeme na všem domluvit. Ať už v představenstvu, dozorčí radě nebo na valné hromadě. 

Kolik pitné vody ročně vyrobíte?
Kolem 16,2 milionů metrů krychlových. Tu surovou nakupujeme od Povodí Vltavy z římovské přehrady na řece Malši. Odtud ji potrubím odvádíme do úpravny Plav, kde projde přes tři technologické stupně. Výsledkem je kvalita pitné vody daleko nad požadavky hygienické normy. Od nás ji nakupují obce prostřednictvím jejich provozovatelské společnosti, z nichž největší je ČEVAK. Díky výborné kondici svazu a kvalitě naší vody zájem obcí o napojení na soustavu stále roste.

Co je k tomu vede?
Hlavním motivem bývá zamýšlené připojení na Vodárenskou soustavu jižní Čechy. Ať už kvůli nekvalitnímu místnímu vodárenskému zdroji, stále rostoucím nákladům na úpravu surové vody nebo její omezené množství, bránící dalšímu rozvoji území. Důvodem bývá i snaha obcí řešit koncepčně své vodní hospodářství a také získat podporu JVS při obnově jejich vodohospodářské infrastruktury. Přes své zástupce v představenstvu JVS mají i vliv na tvorbu ceny vody předané, kterou prodáváme. Všechny členské obce přitom od nás mají jednotnou cenu bez ohledu na to, zda jsou na začátku nebo na konci vodárenské soustavy.

Proč vlastně Jihočeský vodárenský svaz vznikl jako sdružení a ne třeba akciová společnost?
Počátkem 90. let se hledala varianta účasti obcí na privatizaci státního podniku JIVAK, aby obce zajistily zásobování obyvatel pitnou vodou, což jim tehdy platný zákon o obcích ukládal. Některá z forem obchodních společností se zvažovala, ale volba nakonec padla na tehdy málo obvyklé zájmové sdružení. Od počátku nám šlo o to, udržet vodárenství v českých rukách tak, aby na něj měly obce trvalý vliv. Tím si jihočeské obce a města zachovaly vliv na cenu a distribuci pitné vody a rozhodování o investicích. V tom byl náš projekt vizionářský a stoprocentně vyšel.

Do vodárenské soustavy jste už investovali přes čtyři miliardy korun. To je obrovské číslo, vlastně přes sto milionů rok co rok.
Jedná se o investice do vodohospodářského majetku obcí a měst. Ten byl historicky výrazně podfinancovaný a ta suma tomu odpovídá. Dnes je vodárenská soustava stabilizačním prvkem rozvoje celého Jihočeského kraje. Bez dostatku pitné vody území prostě rozvíjet nelze.

Zůstaňme ještě chvíli u těch peněz. Kde je berete?
Z těch čtyř miliard tvořily dotace z národních a evropských fondů více než 1,3 miliardy. Zbytek jsme si museli vytvořit. Naším jediným zdrojem je výhradně příjem z prodané vody. Tedy vše co vyděláme, opět vracíme do systému a zhodnocování majetku. Soustava založená koncem 80. let minulého století potřebuje průběžnou obnovu a prostředků bychom potřebovali vydělat alespoň dvojnásobek. Proto se zatím úspěšně ucházíme o dotační prostředky. Tak jako stát investuje do silnic, železnic nebo i cyklostezek, tak by měl pomáhat s investicemi na dopravu životně důležité tekutiny obyvatelům. V našem případě je to 560 kilometrů potrubí, protínající značnou část kraje.

Co se za ty peníze podařilo, postavilo, opravilo?
V první dekádě existence svazu byly dokončeny dálkové řady a zajištěno zásobení pitnou vodou Táborska, Písku, Strakonic a Jindřichova Hradce. Ve druhé dekádě převládly investice zejména do výměn technologií a oprav vodohospodářských objektů. V této etapě se na vodárenskou soustavu napojilo Blatensko, Lomnicko a Kaplicko a další obce na Strakonicku a Písecku. Zároveň se posilovala i její celková odolnost a stabilita. Ve třetí dekádě se obnovují nejdůležitější částí vodárenské soustavy – úpravny Plav a její přívod surové vody z přehrady Římov. Průběžně rekonstruujeme vodojemy a čerpací stanice celého systému soustavy.

Mění se požadavky na kvalitu pitné vody?
Jsou přísnější. Málokdo si ale přitom uvědomuje, že výroba pitné vody je technologický proces a že úpravna vody Plav je vlastně továrna. Proto jsme ji také před pěti lety vybavili třetím stupněm filtrace přes aktivní uhlí. Dnes to je velmi moderní úpravna, velikostí srovnatelná s úpravnou na Želivce pro hlavní město Prahu.

Jaké má JVS plány?
Ty dlouhodobé schvaluje valná hromada členských měst a obcí na desetiletí, aktuálně do roku 2028. Víme tedy jasně, co chceme. Ale dlužno dodat, že už nyní máme v podstatě splněno a pracujeme na novém. Obecně lze zatím říct, že dlouhodobě nás čeká postupná obnova dálkových řadů. Prioritu mají řady do lokalit, kde má voda dlouhodobé zdržení. Paradoxem je, že některé obce mají vlastní zdroj, který upřednostňují a vodu ze soustavy použijí jako jistou pojistku pro případ výpadku toho vlastního. Zdržení vody a míchání s místní vodou, která má jiné složení, pak má negativní vliv na výslednou kvalitu pro místního spotřebitele. To si mnohé obce bohužel neuvědomují.

Co vás letos ještě čeká?
Brzy dokončíme projekt náhradního zásobení pěti klíčových čerpacích stanic elektrickou energií. Část jsme zvládli loni, zbytek letos. Naftové agregáty tam pomohou v případě, že by nastal kolaps dodávek elektřiny z veřejné sítě. Šlo by vlastně o krizové zásobování, a proto tento projekt významně finančně podpořil Jihočeský kraj. Bez elektřiny prostě voda do řady míst nedoteče. 

Investujeme i do bezpečnosti řízení celého systému soustavy a jejího zabezpečení. Zahájili jsme výstavbu a přípravu napojovacího místa pro připojení Chotovinska a Mladovožicka na vodárenskou soustavu. Rádi bychom také dokončili i napojení obcí severního Písecka, které čeká na vyřízení žádosti o dotační podporu. Na letošek plánujeme investice a opravy za téměř 190 milionů korun. Další projekty za 83 milionů máme ještě připravené v rezervě. Držet jihočeskou vodárenskou soustavu trvale v dobré kondici opravdu není zadarmo.