Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.
Na pracovišti balistiky jihočeské policie pracuje s extrémní přesností, analyzuje nábojnice, zbraně i balistické stopy. Je jedinou ženou ve svém oboru v Jihočeském kraji, v celé republice pak působí ženy pouze dvě. Co ji přitáhlo k balistice a jak jako žena obstála v takto náročném technickém oboru, na to odpovídá kpt. Veronika Hadová.
Můžete se čtenářům krátce představit? Co přesně u policie děláte a jak jste se k tomu dostala?
Pocházím z jižní Moravy, ale protože v Českých Budějovicích by chtěl žít každý, tak jsem to také zkusila. Působím na Oddělení kriminalistické techniky a expertiz (OKTE) v Českých Budějovicích, na pozici kriminalistického experta odvětví balistiky.
K této práci jsem se dostala díky studiu na Univerzitě obrany, obor Zbraně a munice. Při psaní diplomové práce jsem totiž spolupracovala s oddělením balistiky v Praze a byla jsem tehdy doslova nadšená, čehož si všiml jeden kolega, a když se pak uvolňovalo místo v Budějovicích, tak mi dal vědět. Přihlásila jsem se tedy do výběrového řízení, i přes to, že jsem měla hodně pochybností. A měla jsem štěstí, řízení bylo úspěšné.
Byla balistika váš sen od dětství, nebo vás k tomu život přivedl nějakou oklikou?
Určitě nebyla, protože jsem konkrétně o balistice neměla povědomí, a to až do studijních let. Ale vždy mě bavil a zajímal technický směr, zpočátku jako koníček, chodila jsem ráda s přáteli na střelnici a měla jsem spoustu literatury z této oblasti. Postupem času jsem věděla, že bych ráda pracovala tímto směrem, ale nevěděla jsem zprvu jak na to. Když jsem objevila možnost studia, rozhodla jsem se přihlásit na Univerzitu obrany a pak už si to ke mně našlo cestu samo.
Co všechno obnáší stát se balistikem? Co je k tomu potřeba za vzdělání?
Je potřeba vysokoškolské vzdělání technického směru, zaměření na zbraně je samozřejmě výhodou. V případě, že by zájemce nebyl příslušníkem policie, tak musí splnit zákonné podmínky pro přijetí do služebního poměru. Nezbytným krokem je pak rozhodnutí Kriminalistického ústavu o vhodnosti kandidáta, protože je to nejvyšší instituce u nás v rámci znalecké činnosti u policie. Je to poměrně dlouhý proces, ale rozhodně to stojí za to.
Jak vypadá váš běžný pracovní den? Co všechno obnáší vaše práce? Můžete popsat nějaký typický případ, se kterým se setkáváte?
Vzhledem k tomu, že je moje práce velmi různorodá a je jí opravdu hodně, tvořím si plán dopředu. Případy zpracovávám podle jejich závažnosti a urgence. Zpravidla mám otevřených více případů zároveň, protože některé vyžadují více náročných úkonů a času oproti jiným. Nejprve se vždy s případem seznámím administrativně a až potom si přeberu stopy/objekty ke zkoumání, u tohoto kroku je na prvním místě bezpečnost, často přebírám zbraně a střelivo z místa činu.
Velmi důležité je také fotografické zadokumentování stavu, v jakém jsou stopy předloženy. Znalecké zkoumání probíhá vizuálně, mikroskopicky a manuálně za pomoci příslušného vybavení. Výsledky zkoumání zpracovávám do podoby odborných vyjádření, případně znaleckých posudků. Balistické zkoumání zahrnuje také odstřelování zbraní, ať už pro ověření jejich funkčnosti nebo pro přípravu zkušebních vzorků. Pokud to situace vyžaduje, vyjíždíme s kolegou na místo činu, nebo se účastníme pitev.
Mezi typické případy, kterými se zabýváme, patří různé nálezy zbraní a střeliva, nedovolené ozbrojování, ublížení na zdraví, loupežná přepadení, domácí výroby zbraní, zakázané úpravy zbraní, sebevraždy a v nejhorších případech také vraždy.
Jaký byl pro vás dosud nejtěžší nebo nejzajímavější případ?
Z pohledu technické stránky zkoumání jsou pro mě nejtěžší podomácku vyrobené zbraně, případně nedovolené úpravy. Takové zkoumání zahrnuje spoustu měření, popisování a z bezpečnostního hlediska to může být velmi rizikové. Lidsky se pak jedná o cokoliv, co se týká dětí, to si troufám říct, že je náročné pro všechny, kdo by na takovém případu pracovali.
A nejzajímavější… vzpomínám s úsměvem na jeden kuriózní případ, ve kterém se do role pachatele angažoval jelen. Ten v lese strhl jednomu myslivci z ramene kulovnici svým parožím a utekl s ní neznámo kam. Myslivec to musel tedy nahlásit na policii. Kulovnice se po zhruba čtyřech měsících našla a přišla mi na zkoumání. Tehdy o tom vyšla spousta článků s vtipnými nadpisy, jen si nejsem jistá, jestli se smál i samotný majitel zbraně.
Pracujete s důkazy, které mohou rozhodnout o vině nebo nevině. Cítíte velkou zodpovědnost? Spolupracujete zřejmě úzce s kriminalisty. Jak důležité jsou balistické důkazy při vyšetřování?
Ano, tu zodpovědnost určitě vnímám výrazně. Balistické důkazy mohou samozřejmě sehrát klíčovou roli, záleží vždy na konkrétním případu. Obecně ale bereme všechny stopy, které zkoumáme, jako důležité důkazy.
Jaké technologie nebo metody dnes balistika používá – změnilo se v posledních letech něco zásadního?
Balistika využívá metody zkoumání posouzení technického stavu zbraní a střeliva, makroskopické a mikroskopické zkoumání, výpočetní metody, rekonstrukce drah střel na místě činu, zkoumání oděvních součástek oběti, vzdálenost střelby, ale také například experimentální metody, protože někdy je situace, kdy na zodpovězení otázek kriminalistické balistiky je potřeba provedení experimentu.
Určitě bych zmínila digitální virtualizaci balistických stop univerzálním systémem BalScan pro balistickou identifikaci. Slouží k digitálnímu skenování a analýze stop na nábojnicích a střelách zanechaných střelnými zbraněmi. Systém pomáhá vytvářet 3D digitální obrazy těchto stop a ty lze potom porovnávat a analyzovat, což významně pomáhá při identifikaci zbraní použitých při trestné činnosti. V posledních letech se zbraňové oblasti dotýká také 3D tisk, to lze označit za „novou“ oblast balistického zkoumání.
Jste jedinou ženou v této specializaci v rámci Policie ČR? Jaký je to pocit, pohybovat se v této spíše mužské specializaci? Proč myslíte, že tomu tak je?
Na Kriminalistickém ústavu v Praze působí ještě moje zkušená kolegyně, takže jsme u nás dvě. Jsem si vědoma toho, že okolí vnímá moje zaměření specificky, určitě je to dané tím, že zbraňový obor byl historicky vždycky spíše mužskou záležitostí a ta převaha je tam jednoznačně doposud.
Co byste vzkázala mladým ženám, které by třeba chtěly pracovat v kriminalistice nebo přímo v balistice?
Ať to určitě zkusí, pokud je to láká. Myslím, že v dnešní době už mají ženy velké zastoupení u policie a v mých očích je jim tato instituce určitě nakloněna. Podle mě je vždy nejlepší si o konkrétní pozici popovídat s někým, kdo tu práci přímo dělá, lépe si tak uděláte představu o tom, jaké to reálně je.
Co by podle vás lidé ještě měli vědět o vaší práci? Je například ve filmech a seriálech vylíčena realisticky, nebo je realita hodně odlišná?
Možná jen, že je v některých případech velmi časově náročná, co se týká zpracovávání odborných vyjádření nebo znaleckých posudků. Jinak bych spíš chtěla vyzvednout náročnost práce u policie obecně, protože si občas všímám negativních názorů veřejnosti, například při hodnocení zákroků policistů. Možná je to tím, že lidé opravdu nemají povědomí o tom, že policisté jsou často reálně vystavovaní velkým rizikům, kdy jde o život. Ať už přímo na místě zákroku proti ozbrojenému pachateli, na místě činu obecně nebo rizika spojená s kontaminací v laboratořích. Pracujeme často s opravdu nebezpečnými věcmi. Pokud se lidé obávají o svoji bezpečnost, bývá to v naprosté většině právě policie, na koho se obrací. Setkávám se však i s pozitivními ohlasy směrem k policii, což je vždy velmi příjemné.
Co se týká filmů a seriálů, tak to nemohu posoudit, protože klasickou televizi moc nesleduju. Spíše si občas poslechnu nějaký krimi podcast a ty bývají zpracovány velmi kvalitně.
Jak relaxujete po náročných případech nebo dnech v laboratoři? Co Vám dělá radost ve volném čase?
Relaxem je pro mě určitě pohyb. Jsem člověk, který tzv. neposedí. Jednoznačně nejraději trávím čas s rodinou, aktivními výlety do přírody a ráda zahradničím. Není tajemstvím, že jsem fanda do motorek, milovnicí mléčné čokolády a módy. Mám poměrně solidní sbírku knih, odjakživa ráda čtu a poslouchám podcasty, hlavně ty s krimi tématikou.
Máte nějaký pracovní nebo osobní sen, který byste si v budoucnu chtěla splnit?
Pracovně by mě určitě lákalo zažít, jak pracují v rámci balistiky v USA. Osobní sen je mít stále zdravou rodinu, to je v životě nejdůležitější. No a ještě tedy, sice se mi přátelé i kolegové za to smějí, ale často říkám, že chci vyhrát ve sportce. Tak třeba budou jednou koukat…
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám