Velikonoční hrkání rozezvučelo Budějce. Zvony podle tradice odletěly do Říma

Velikonoční hrkání je spojené s obdobím od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty, kdy podle křesťanské tradice umlkají kostelní zvony. Ty mají symbolicky „odletět do Říma“, a jejich zvuk proto nahrazují lidé s řehtačkami, klapačkami nebo bubny. Právě charakteristický rytmický hluk se pak rozléhá ulicemi a připomíná důležité okamžiky velikonočního týdne.

„Chodím hrkat pravidelně, byla jsem už možná osm nebo deset let. Masky se většinou dodělávají nové, ale já mam svoji i přes rok,“ řekla Drbně jedna z účastnic průvodu Adéla. 

Každý den má přitom svůj vlastní symbolický význam. Čtvrteční průvod odkazuje na Poslední večeři, pátek připomíná ukřižování a smrt Ježíše Krista, sobota se nese ve znamení ticha, mlhy a očekávání. V neděli, na svátek vzkříšení, se už nehrká – program vyvrcholí slavnostním průvodem, který vyrazí z Piaristického náměstí a dorazí na hlavní náměstí, kde bude pokračovat veselí.

Velikonoční hrkání v Budějovicích dlouhá léta organizoval divadelník Víťa Marčík. Ten však v minulém roce od náročné organizace se spoustou povolení a administrativních úkonů upustil. Pomyslnou štafetu po něm po roční pauze převzal Víťa Marčík mladší s přáteli.

Samotná tradice velikonočního hrkání sahá až do středověku. Původně ji udržovaly především děti, které obcházely vesnice a města s dřevěnými řehtačkami a nahrazovaly zvony nejen symbolicky, ale i prakticky – svolávaly lidi k modlitbě.

Postupem času se z jednoduchého zvyku stala výrazná součást lidové kultury. Také v Českých Budějovicích má hrkání své pevné místo a každoročně přitahuje nejen místní, ale i návštěvníky. I dnes bylo vidět, že tradice má stále své kouzlo, a to i v ne zrovna přívětivém počasí. Průvody mohou lidé v následujících dnech potkat opakovaně.