středa 8. dubna 2020 Ema

Komu nevoní Teplárna Přísečná?

Již více než rok si občané Českého Krumlova stěžují na nelibý zápach, který svým nakyslým charakterem připomíná siláž. Za možný zdroj někteří označují Teplárnu Přísečná, závod na výrobu tepla a elektrické energie technologií spalování dřevní hmoty. Mohou být tyto domněnky oprávněné? Odpověď na otázku hledala Budějcká Drbna přímo v teplárně, kde se setkala s Jindřichem Beznoskou, předsedou představenstva společnosti Carthamus, která teplárnu vlastní a provozuje.

První bezprostřední vjem při vstupu do areálu je... nikoliv zápach, ale vůně. Typická vůně dřeva a rozdrcené kůry. Dřevitá vůně zintenzivní, když procházíme kolem váhy a blížíme se k hangáru, kde je štěpka uskladněna.

„Každý kamion projede přes silniční váhu, kde je náklad evidován, jsou odebrány vzorky k rozboru. V hangáru je pak náklad štěpky vyložen, projde sušícím zařízením a následuje jeho transport přes násypky a dopravníky k zásobníkům a pak do spalovacího kotle,“ komentuje cestu štěpky Jindřich Beznoska.

Hned nato doplňuje další informace. „Denně do teplárny přijede v průměru 12, maximálně 18 kamionů. Podle relevantního průzkumu projede Tovární ulicí denně 2990 vozidel v obou směrech, z toho 300 kamionů. K nám jich tedy jede nanejvýš 36, přesto podle odpůrců teplárny právě kamiony se štěpkou představují neúměrnou dopravní zátěž. Myslím, že uvedená a prokazatelná čísla hovoří sama za sebe. Je pravda, že v původním projektu skutečně měla být štěpka dopravována po železnici. Také jsme nechali nemalým nákladem vybudovat a zrekonstruovat vlečku přímo k areálu. Ale vzhledem k tomu, že dřevní hmotu odebíráme z několika míst v okolí, kde možnost nakládky na železnici není, musela by štěpka stejně být kamiony svážena na některá nákladová nádraží. Tím by se dopravní systém zatížil víc, než když je transportována kamiony přímo do teplárny.“

Před vstupem do objektu teplárny se zastavujeme u nádrže, pokryté téměř souvislým „žabincem“, ve kterém spokojeně plavou kachna a kačer. Čelo nádrže tvoří kaskády, po kterých proudem stéká voda. „To je ochlazovací nádrž pro vodu, vypouštěnou ze systému teplárny. Vidíte, že fauna a flóra nám tu dobře prospívá, usmívá se Jindřich Beznoska. „Nezávadnost vypouštěné vody potvrdily i opakované rozbory,“ říká vzápětí.

„K výhradám, které má vůči provozu naše okolí, se vždy snažíme přistupovat tak, abychom daný problém vyřešili,“ vysvětluje Jindřich Beznoska. „Zcela aktuálně mohu například uvést zastavení čerpání vody z podzemních zdrojů pro technologické účely teplárny, čímž by měl být vyřešen nedostatek vody ve studních na okolních pozemcích. V současné době už totiž odebíráme vodu od Jihočeského vodárenského svazu,“ přidává.

Vstupujeme do objektu teplárny a sledujeme cestu, kterou je štěpka dopravována přímo „do srdce“ teplárny. Složitý systém dopravníků a výtahů, stovky, ne-li tisíce metrů složitých potrubních systémů. Štěpka je z obřího zásobníku v pravidelných intervalech dávkována do spalovacího kotle s kapacitou 35 tun páry za hodinu. Kromě impozantních rozměrů celého zařízení nás překvapí malé množství popela, který padá na dopravník pod kotlem.

„Ano, spalování dřevní hmoty je natolik dokonalé a efektivní, že množství odpadu, popela, je vzhledem k zpracovanému objemu štěpky zcela minimální. A i popel má své využití, je používán jako hnojivo, komentuje Jindřich Beznoska.

Moderní, nový a z pohledu laika velmi složitý systém technologie tvoří zajímavý kontrast s původním zařízením teplárny, které bylo využíváno ke spalování hnědého uhlí, tedy k původnímu využití teplárny. Optický dojem nesrovnatelného rozdílu potvrzuje i Jindřich Beznoska. „Z technické dokumentace i z informací ,pamětníků' víme, že spalování hnědého uhlí s nízkou výhřevností bylo pro okolí teplárny opravdu velkou ekologickou zátěží. Problémem byla nejen vysoká prašnost, ale především emise škodlivin, které spalováním vznikaly a šly do ovzduší. Při spalování dřevní hmoty je zatížení ovzduší mnohonásobně nižší, přesto součástí celkové rekonstrukce byla i výměna filtrů. Samozřejmě ve spolupráci s odbornými pracovišti pravidelně provádíme měření a kontroly.“

Z horních pater teplárny přecházíme do části, kde přeměna štěpky v tepelnou energii finalizuje v turbogenerátoru, který z páry o tlaku 66 bar vyrábí elektrickou energii. Ta je dodávána do sítě společnosti E.ON. Další produkt, tepelná energie, je využíván v průmyslovém areálu Domoradice a k vytápění sídliště.

Vycházíme zpět do venkovního areálu. V jeho zadní části nás zaujmou chladící věže, z kterých stoupají dva relativně nevelké oblaky páry. Jak se vzápětí dozvídáme, i pára je spojena s námitkami.

„Jednou z fám, které se kolem teplárny objevily, bylo i tvrzení, že ve vypouštěné páře z věží jsou zdraví nebezpečné bakterie. Argument, že bakterií přenosných z rostlin na člověka je pramálo, skoro vždy se vyskytují na bylinách nikoli na dřevinách, které spalujeme, a ve většině případů jsou schopny způsobit chorobu jen u nemocného nikoli zdravého člověka, zřejmě šiřitelé fámy nebrali v potaz. Zcela zásadní ale je, že žádná bakterie, ani jiný organismu by nemohl ,přežít' vysoké teploty, vysoký tlak a prudké zchlazení v průběhu výroby energie – jedná se vlastně o princip sterilizace, tedy odstranění všech mikroorganismů z příslušného předmětu nebo prostředí. O tom, že podle jiných tvrzení spalujeme i staré skříně a další nábytek, ani radši v širším kontextu mluvit nechci, každý, kdo viděl systém dopravníků i vstup štěpky do kotle, si na to udělá názor sám, technologicky je to prostě nemožné, konstatuje Jindřich Beznoska.

Není těch fám na jednu teplárnu trochu moc? Kdo má důvod je vymýšlet a šířit?

„Důvody znají právě jen ti, kteří fámy šíří. My se můžeme jen domnívat. Jedním z motivů může být fakt, že dům a pozemek v těsném sousedství areálu teplárny byl zakoupen soukromými majiteli v době, kdy už pozemek byl v ochranném hygienickém pásmu a tedy bylo zakázáno na něm cokoliv stavět. Pozemek s tímto vědomím zakoupili, domek zrekonstruovali, bylo to jejich zcela svobodné rozhodnutí. Nyní jim provoz teplárny vadí. O důvodech kritiky některých ,ekologů' bych nerad spekuloval, ale jejich názory jsou natolik zkreslené a zavádějící, že to nemůže být omyl nebo náhoda. Přitom, jak už jsem uvedl, jsou v teplárně prováděny pravidelné kontroly, i my sami si necháváme zpracovat různá měření a studie. Rekonstrukce proběhla na základě platného stavebního povolení a schválení veškeré technické dokumentace, na projekt byly čerpány finance z fondů EU, tedy byl projekt posouzen podle hodně náročných kritérií,upřesňuje Beznoska.

Projekt teplárny bude posuzován z hlediska EIA, naší zásadní snahou je i spolupráce s českokrumlovskou radnicí, společné hledání cesty k vyjasnění vztahů a případných připomínek. V tomto smyslu proběhlo jednání, na kterém jsem zástupce radnice seznámil s dokumentací a celkovou situací. Musím říci, že toto jednání považuji za přínosné a konstruktivní. Město dosud nemá vytvořenou energetickou koncepci, do budoucna bych právě v její realizaci viděl významnou možnost pro další dialog a optimalizaci vzájemných vztahů. Nabídl jsem panu starostovi, radním, zastupitelům i úředníkům radnice, že se mohou kdykoliv osobně přímo v teplárně přesvědčit o skutečném stavu provozu, a to proto, aby se nemuseli spokojit jen s přenesenými neověřenými dezinformacemi, ale chtěli by se o realitě přesvědčit přímo, na vlastní oči a s trochou ironie - i na vlastní nos,“ uzavírá.

Teplárna Přísečná

středa, 29. dubna 2015, 10:07

Teplárna Přísečná - silniční váha
Kaskády nádrže

Štítky Teplárna Přísečná, kauza, zápach, siláž

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.