Noc kostelů otevřela brány jindy nepřístupných památek

Kostel sv. Rodiny byl prvním, který Drbna navštívila. Po čtyřiceti letech se jeho dveře opět otevřely veřejnosti, která, podle dlouhé fronty před ním, stála o nahlédnutí dovnitř. Přednášku o minulosti a budoucnosti kostela, který bude sloužit hlavně studentům Biskupského gymnázia, vedl Josef Prokeš ze spirituálu Bigy.

Během přednášky prodávali studenti gymnázia trička či hrnečky s obrázkem kostela, jejichž zakoupením občané Budějovic přispěli na obnovu sv. Rodiny, na které se podílí známý architekt Josef Pleskot.

Druhou zastávkou se stal Husův sbor, který se nachází na Palackém náměstí, kam Budějcká Drbna chvátala na sedmou hodinu, aby stihla hudební výstup na kytary. Vnitřek kostela Církve československé zaujal hlavně prosvětleným a otevřeným prostorem, pak také výzdobou díla Františka Bílka – pískovcovými sochy Mistra Jana Husa a Petra Chelčického. Zde si také účastníci Noci kostelů mohli zakoupit keramiku, koberce či malované oblečení borovanské chráněné dílny a poslechnout si nádhernou hru na kytaru Míši a Víti, studentů Hamu.

„Popravdě řečeno jsem neslyšela krásnější hru na kytaru jako dneska. Bylo to nádherně procítěné. Hudba skvěle podtrhovala atmosféru kostela. Jednu chvíli vylezlo slunko zpoza mraků a paprsky ozářily hrající Míšu. Nádhera. Neskutečný zážitek, škoda, že si ho vychutnalo tak málo lidí,“ popsala své dojmy Andrea Tichá.

Třetí zastávkou večera se stal kostel Českobratrské církve evangelické, ze kterého se s malými přestávkami ozývalo zvonění. Bylo to tím, že každý z návštěvníků tohoto duchovního stánku měl možnost zahrát si na zvoníka. Drbna také neodolala a párkrát zazvonila. Řekněte, kdy se vám naskytne další možnost rozhoupat kostelní zvon?

Po kostele Českobratrské církve evangelické bylo rozmístěno mnoho dobrovolníků, kteří byli velice ochotní a všem návštěvníkům ukazovali prostory kostela, který se vyznačuje jednou raritou – a to, že se nachází v poschodí. Přízemí totiž patří farským bytům. Nakonec jsme si vyslechli duchovní zpěvy za doprovodu varhan, které patří k dalším zvláštnostem kostela, jelikož jsou o několik málo let starší než církevní stavba sama.

Dále vedly kroky Budějcké Drbny k Černé věži, kde se nachází Katedrála sv. Mikuláše. Tam již rok probíhá rozsáhlá úprava vnitřního prostoru, takže na slavnostní otevření se zatím můžeme jen těšit, jelikož katedrála patří k architektonickým skvostům Českých Budějovic.

Vedle Katedrály se nachází barokní Kaple Smrtelných úzkostí Páně, která ač velikostně maličká, krásou předčí kdejaké monumentální stavby. „Je zajímavé, že hodně z nás ji každý den míjí a vůbec netuší, co se uvnitř nachází. Jsem ráda, že se pořádá akce tohoto typu, kdy i člověk bez víry či jiného vyznání má možnost si prohlédnout různé církevní budovy. Jsem nadšená a příští rok se jistě opět zúčastním,“ uvedla Věra Mikulová.

Nejcennější historickou památku Českých Budějovic si Drbna nechala až na konec své pouti. Klášterní kostel Obětování Panny Marie přilákal do svých útrob mnoho budějckých občanů, kteří v tichosti seděli a poslouchali duchovní hudbu.

Raritou tohoto kostela je umístění největší fresky sv. Kryštofa nad jedním z vedlejších oltářů v České republice. Původně dominikánský kostel, který byl založen současně s městem ve třináctém století, se pyšní křížovou chodbou, která svírá útulnou zahradu. Budějcká Drbna byla natolik okouzlena, že chodbami procházela několikrát dokola, stejně jako ostatní návštěvníci, jak si stihla všimnout.

„Je tu až neskutečná atmosféra. Člověk úplně zapomene, co je venku a nechá se unést tím klidem a pohodou, která zde panuje. Přijde mi škoda, že není možné si sem denně na chvíli zaběhnout a zapomenout na všední starosti,“ prozradil své přání Jaroslav Foitl.

Tím skončila pro Budějckou Drbnu úžasná Noc kostelů, na kterou si ještě dlouho ponese příjemnou vzpomínku.