Středa, 27. listopadu 2013, 12:25
Začalo to ´malou nevinnou´ roztržkou mezi dětmi, pokračovalo to letními pochody, demonstracemi a nenávistnými pokřiky. Co vlastně ´to´ znamená, čím je způsobené a jak se mu bránit?
V úterý se v budějckém Clarion Congress Hotelu uskutečnila konference na téma ´Kdo je vinen? Romové a Češi v Českých Budějovicích (a nejen tam): Poznat, pomoci nebo „potrestat?“´ Sjeli se sem odborníci z obecně prospěšné společnosti Prague Twenty, mezi nimiž zasedl například Vladimír Dlouhý, politolog a sociolog Ivan Gabal nebo Salim Murad, doktor společenských věd z Jihočeské univerzity.
Cílem konference nebylo okamžitě najít řešení, ale shodnout se na klíčových bodech způsobujících napjatou situaci, zejména na sídlišti Máj, a nalézt postupná řešení. Agentura pro sociální začleňování zpracovala studii, v jejímž úvodu se zaměřila na příčiny vzniku krizové situace mezi Romy a ´Neromy´.
Na Máji žije 16,4 % obyvatel Českých Budějovic. Nejvíce obyvatel, zhruba tři tisícovky, z toho většina Romů, pak bydlí v ulici Václava Volfa. Původní návrh architektů J. Rybáka a V. Štěpána navrhoval hustotu asi 230 obyvatel na jeden hektar. Nynější hustota je zhruba dvakrát vyšší.
S přemírou urbanizace souvisí dopravní problémy. Nedostatek parkovacích míst, porušování předpisů, zatíženost těžkou dopravou. Rovněž se Máj potýká s úbytkem zeleně, nedostatečnou komunikací s městem, hlukem, nepořádkem či nedodržováním nočního klidu. Všechny tyto faktory podle odborníků ovlivňují špatné soužití s Romy.
Na konferenci se ale probíraly úplně prvotní příčiny. V sociálně vyloučené lokalitě Václava Volfa žijí děti s rodiči, které po nich přijímají vzory chování. „Vy byste nevyužívali sociální dávky od země, kde vás nikdo nemá rád?“ zaznělo v řeči pedagoga Murada.
Nejdůležitější je podle něj pracovat s malými Romy už od dětství tak, aby si nebrali za své negativní přístupy, kterými jsou od kolébky obklopení. „Je to o celkovém přístupu veřejnosti. Musíme si uvědomit, že se s touto menšinou musíme sžít a pomoci jí začlenit se do společnosti. Rovněž se musíme rozhodnout, jestli budeme investovat peníze do posilování policejních hlídek, nebo do programů, které pomáhají Romy integrovat,“ řekl Salim Murad a dodal: „Není přece možné, že romské děti budou vzdělávat rasističtí pedagogové.“
Ve městě je nyní zřízena funkce romského koordinátora, sloučená s funkcí s protidrogovou koordinací. Situaci na Máji se věnuje i Salesiánské středisko mládeže, které mimo jiné organizuje program sociální práce. Stejně tak se děním na sídlišti zabývá Diecézní charita České Budějovice.
Momentální kapacita je ale jen půl úvazku jedné pracovnice, která dochází do rodin jeden den v týdnu, někdy i další půlden. Důležitá je i činnost Preventu, systematické organizace zabývající se problematikou drog. Kapacita ale není dostačující, jelikož drogy na sídlišti Máj nejsou zdaleka nezanedbatelné téma.
A jaká jsou doporučení vyplývající ze zpracované studie? V první řadě je to posílení spolupráce úřadu práce a základních škol při motivaci žáků, snížení finanční náročnosti zapojení dětí z nízkopříjmových skupin ve školkách, posílení terénní sociální práce a v neposlední řadě rozvoj sociálního bydlení.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Sláva! Svolali jsme konferenci - a problém je vyřešen, občané, radujte se! Už se těším, kolik lidí a institucí se zase přiživí na zázračných "programech", které opět - už po tolikáté, skončí bez viditelných výsledků a s mizivým dopadem na cílovou skupinu. No, hezky si popovídali, pojedli, někdo to zaplatil, lidem se to předhodí, že se jako něco dělá. Taky výsledek. Nemusím být doktor sociologie či cizokrajný expert, abych dokázal většinu příčin nedobrého stavu alespoň pojmenovat: Kdo způsobil vysokou koncentraci nepřizpůsobivých (pohříchu většinou Romů) v ulici V. Volfa? Bydlí většina z nich ve vlastních nebo nájemních bytech? Platí důsledně za bydlení a služby? Dodržují noční klid a zásady občanského soužití? Řeší to někdo nějak - a pro všechny stejně důrazně a důsledně? A co děti, navštěvují řádně školu, nosí pomůcky a úkoly, prospívají? Spolupracují rodiče se školou? Řeší škola problémové děti se sociálkou? Nebo raději mlčí, protože dostává peníze za žáka, nikoliv za výsledky práce s ním? A pokud to se sociálkou řeší, zabývá se ona důsledně tím, zda rodičovské příspěvky berou ti, kteří si plní řádně své rodičovské povinnosti? Co ti, kteří ředitele, učitele a sociální pracovníky platí, platí je za kvalitní práci? Stačí hledat odpovědi a řešení vyplyne snadno. Neumíme rychle změnit objektivní příčiny neuspokojivého stavu, ale můžeme se ptát, zda všichni ti, které si z daní platíme, plní řádně své povinnosti a zda svou prací přispívají k mírnění jeho důsledků. A nestačí se ptát, musíme to po nich vyžadovat! Je smutné, že tato společnost nedokáže všem svým členům zabezpečit práci a důstojný život. Ale každopádně by se měla postarat, aby různé druhy podpor dostávali jen ti, kteří je potřebují a neporušují pravidla. Ale pokud tolerujeme stav, kdy se nerespektování pravidel a zákonů vyplácí, budou jakékoliv programy jen zdrojem zisků dalších příživníků a stav se nezmění. Proč se má většina, své povinnosti plnících a soužití nenarušujících občanů, stále přizpůsobovat několika stovkám individuí, neochotných respektovat jakákoliv pravidla?
