Jak vhodně komunikovat s podřízenými? Odpověď dá seminář v Centru celoživotního vzdělávání VŠTE

Představíte nám váš plánovaný seminář?
Seminář bych nazvala Mluvte s nimi mistrovsky, ale obsah by možná nebyl pochopen tak, jak má být. Jmenuje se tedy Komunikační dovednosti pro mistry a předáky. Školení jsem nastavila tak, aby bylo srozumitelné pro „výrobáky“. Vytvořila jsem ho vlastně na míru. Nebylo totiž na trhu a cítila jsem potřebu a smysl takové téma semináře nabídnout. Většina vzdělávacích společností se zaměřuje na komunikační dovednosti a lídrovské schopnosti pro manažery, odborníky, ale na velmi důležitou skupinu mistrů a předáků, a především na jejich další rozvoj, se ve firmách často zapomíná. Když jsem pracovala jako personální manažerka v jednom závodě, vyrábějícím do automobilového průmyslu, hledala jsem v nabídkách něco, co by mohlo mistrům pomoci vhodně rozvinout a vylepšit jejich komunikační dovednosti. Chtěli jsme je v tomto rozvíjet. Že jsou „mistry“ svého oboru, věděl každý, ale že v komunikaci a motivování lidí mají slabiny, to si už málokdo přiznal. Znala jsem je dobře a věděla i o důsledcích jejich mistrovských přešlapů. Jaký dopad to může mít? Horší kvalita výrobků, menší efektivita práce, vysoká fluktuace, větší chybovost. V čem je zakopaný pes, to vyplynulo na povrch při rozboru nějaké konfliktní situace. Nedorozumění. O tom seminář je. Aby zbytečně nedocházelo k nedorozumění.

Kromě mistrů a předáků byste seminář doporučila i dalším lidem?
Seminář je pro každého, je jedno, v jaké je právě pracovní pozici, nezáleží na roli. Může pomoci všem, co se neobratně vyjadřují nebo se i jinak potýkají s drhnoucí komunikací v práci, a také těm, kteří jsou zapojeni do adaptace nových zaměstnanců.

Můžete načrtnout program semináře?
Spíš bych mluvila o kostře semináře. Školení vždy přizpůsobuji potřebám školených. Na rozvojových školeních a přednáškách pozorně vnímám atmosféru mezi studenty, školenými, sleduji jejich potřeby, zájmy, odhaluji příčiny problému, vysvětluji dialektickou provázanost všech možných faktorů, včetně vztahů, a naslouchám. Seminář má samozřejmě svou pevnou strukturu, ale i ta je dle potřeby plastická. Když zjistím, že publikum potřebuje procvičit třeba to, jak vyřešit dusno na pracovišti, zastavíme se u toho a vyzkoušíme si modelovou situaci. Vybrané téma je tak široké. Nastíním alespoň pár dílčích témat: rozčilení a hněv, komunikace ve stresu, aktivní naslouchání, přijímání kritiky, bariéry delegování, ochota a mnoho dalšího. Mám spoustu příběhů ze života, z práce v průmyslu… a na nich poukazuji na problém a také řešení. Jedná se o srozumitelný návod.  

Dá se obecně říct, zda mají mistři snahu zlepšit své komunikační schopnosti?
Mistři snahu mají, ale mnohdy jim schází znalosti. Někdy jim stačí si jen uvědomit, proč jim ta „jejich“ komunikace nefunguje. Když si nevšímají, nechválí, když sami nejsou dobrým příkladem, anebo když dokonce nepomáhají. Měli bychom mít na paměti, že pro komunikaci nepoužíváme pouze slova. Možná si neuvědomujeme, že i nechtěně komunikujeme svými postoji, svou energií, také řečí těla, tónem hlasu a chováním. Nastavím jim zrcadlo a vysvětlím. Většinou to pochopí a zlepšit se chtějí.

Můžete se čtenářům blíže představit?
Pocházím z Českých Budějovic, do kterých jsem se vrátila v závěru své kariéry. Studovala jsem totiž v Německu, tehdy v tom Východním. Na lipské univerzitě jsem se pět let učila nejen německy, ale i přemýšlet, filosofovat, sdílet, učit dospělé. Pak jsem absolvovala druhou „vysokou školu“, ovšem bez diplomu. Dodatkovým studiem pro mne byla emigrace do Západního Německa. V Bavorsku jsem prošla mnoha obory, jako cizinka jsem pracovala až v neuvěřitelných profesích. Ke konci jsem učila hru na klavír, a to tak, aby to malé i dospělé studenty těšilo. Po 11 letech jsem se s rodinou vrátila do Brna, kde jsem 20 let žila a pracovala. Nejdříve jako tlumočnice, poté v personalistice, přičemž vrcholu své kariéry jsem dosáhla v HR. Lidské zdroje, to byl můj svět, a to v průmyslu. Uteklo to neskutečně rychle, tak tomu totiž v automobilovém průmyslu skutečně je. Po každém pondělku je hned pátek. Zajímavé zkušenosti z oboru personalistiky a ze strategického řízení podniků mohu nyní předávat mladším a všem, kdo o ně stojí. Dává mi to smysl a těší mě. Já si totiž už nic dokazovat nemusím. Cením si možnosti doplnit svým praktickým pohledem teorii o ověřené praktiky a dobarvit celkový obraz human resources pestrými dílky z praxe.

Proč jste se rozhodla pracovat na VŠTE?
Přišlo mi úžasné, že tady svou prací, činností, působením mohu přispět k něčemu užitečnému, smysluplnému… Jedná se o završení mého profesního snažení. Když dělám něco, co mě baví, je z toho dobrý výsledek. Nechtěla jsem se tady zklidnit, schovat před důchodem, jak si někdo může myslet, naopak považuji za štěstí, že jsme na sebe takhle narazili. (úsměv) Mám zde několik rolí a všechny mají jedno stejné – propojení teorie s praxí. Pracuji ve funkci koordinátora mezinárodního projektu „Společný jazyk – společná budoucnost“, také cvičím studenty v předmětu Personální management a připravuji spolu s vedením Ústavu podnikové strategie koncept „CemPer“ (Centrum moderní personalistiky). Do výuky přináším pohled odborníka z praxe a svou pětadvacetiletou praxí personální manažerky i trochu jiný pohled na obor řízení lidských zdrojů, oživuji takovými vstupy přednášky a diskutuji se studenty. Náš obor, jeho struktura a výrazné propojení s praxí je zárukou přípravy reálně uplatnitelných odborníků v oblasti řízení lidských zdrojů a moderní personalistiky.