Poslední zastupitelstvo města projednávalo novou vyhlášku – zkráceně řečeno – o veřejném pořádku. Kromě rozšíření zákazu pyrotechniky na ní ale není nic skvělého. Především naprosto nesmyslně ruší regulaci provozní doby nočních klubů a barů. Iniciátorkou

Když před téměř rokem hořelo přes 1000 hektarů lesa v Národním parku České Švýcarsko a s požárem tam tehdy bojovalo 20 dní celkem 6 000 hasičů, byla média plná „senzačních“ snímků a reportáží. Jeden rozhovor střídal druhý. Mimořádné vysílání televize jelo na plné obrátky.

Stavební společnosti převzaly v úterý 30. května od města kulturní dům Slavie a rekonstrukce, na které jsem pracoval od roku 2019, tak začala. Slavie a Budějovičáci na tuto chvíli čekali 30 let, o to větší je moje radost v současnosti, protože se mi podařilo zlomit „kletbu“, která se nad ní vznášela.

Medvědi do hradního příkopu mezi prvním a druhým nádvořím českokrumlovského hradu a zámku neodmyslitelně patří. Krumlovští medvědi nejsou atrakcí, natož komerční, chov se nedá přirovnat například k cirkusovým aktivitám.

Stavební zákon prošel parlamentem a již leží na stole prezidenta republiky. Chtělo by se zakřičet aleluja. Po všech těch letech jednání a probírání jednotlivých paragrafů mám pocit, že tím posledním, koho ještě stavební zákon zajímal, byli hlavně politici. A to je u takto důležitého zákona pro budoucnost ČR samozřejmě smutné. Co nám tedy „stavebák” přináší?

Středeční návštěva italské premiérky Giorgie Meloniové potvrdila formování spolupráce mezi třemi významnými osobnostmi evropské pravice. Meloniová se již v únoru tohoto roku potkala s Manfredem Weberem, předsedou Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu. S ním se nedávno potkal i český premiér Petr Fiala a zjevně si velmi porozuměli a to i v myšlence postupného sbližování dvou evropských demokratických stran – EPP a Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jejíž jedním ze spolu zakládajících členů je i Fialova ODS.

Na prvního máje se jako tradičně slaví Svátek práce. Ne, přestože v našich končinách je spojován s prvomájovými průvody za bolševické totality, má svátek své kořeny až na konci 19. století. Od roku 2004 se však pro Českou republiku stal mnohem významnějším. Právě 1.5.2004 jsme vstoupili jako 16. – 25. v pořadí do rodiny zemí Evropské unie.

Svět se změnil. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu… Domácí násilí, téma, které bylo ještě před rokem na okraji zájmu i pozornosti, najednou na okraji nestojí a my se tak týden co týden v médiích dočítáme o hrůzách, které si nezadají s nejhoršími americkými thrillery. Je v tom krev, jsou v tom děti, často jsou v tom ale zejména psychická traumata, u kterých víte, že jen tak prostě nezmizí. Ne nadarmo se jednou plná místnost hrdinek a hrdinů, kteří domácí násilí museli přežít, shodla, že nejhorší jsou ty dopady na psychiku. Jedna z nich dlouho poslouchala, že je naprosto příšerná řidička, že už řídit nikdy v životě nechce.

Před dvěma dny publikoval prestižní americký časopis Foreign Affairs společný článek tří zajímavých autorů - českého premiéra Petra Fialy, slovenského premiéra Eduarda Hegera a polského ministerského předsedy Mateusze Morawieckého pod názvem „Svobodný svět musí dál stát za Ukrajinou“ a s podtitulkem „Zmražený konflikt nebo částečné vítězství nevyřeší vůbec nic.“

Ve veřejném prostoru se pomalu začínají řešit volby do Evropského parlamentu, které nás čekají příští rok v květnu. Asi nejzajímavější téma je, jestli půjdou strany koalice SPOLU pod touto značkou opravdu spolu, anebo každá za sebe.