Tento týden probíhá v Davosu tradiční výroční setkání Světového ekonomického fóra, tento rok na téma „Spolupráce ve fragmentovaném světě“. Od roku 1971 se na tomto svátku globalizace setkávají ekonomičtí manažeři s politickými lídry. Na letošní setkání ve švýcarských Alpách se nahlásilo 52 politických lídrů (včetně našeho premiéra) a zhruba 600 manažerů.

Každý národ má mýty, kterými si udržuje pocit hrdosti a identity. Jsou ale momenty nedávné, pravdivé a objektivní, ze kterých lze taky čerpat, a to daleko intenzivněji a především zaslouženě. České předsednictví v Radě Evropské unie tento moment zosobňuje.

Nikdo zřejmě nečekal, že prezidentská kampaň Andreje Babiše bude ve druhém kole prezidentských voleb prototypem míru a pokoje. Nikdo asi ale také nepočítal s tím, jak ostře se do svého protivníka Petra Pavla opře už při svém proslovu, který pronesl ve chvíli, kdy se ještě sčítaly poslední hlasy prvního kola. Přirovnání Pavla k Putinovi a oznámení, že se chystá velké spiknutí, jasně naznačují, že následující dva týdny musíme být připraveni opravdu na všechno.

Vážení a milí přátelé budějovické historie, poslední článek, který jsme s Milanem společně vytvořili vznikl před více než osmi měsíci. Tehdy, v květnu minulého roku, jsme se rozhodli, že si dáme pauzu, protože se nám nahromadily jiné úkoly a povinnosti. Během těchto osmi měsíců zdánlivé nečinnosti, jsme ale nezaháleli a již na konci tohoto měsíce spatří světlo světa naše kniha, do které jsme umístili sto našich nejzajímavějších příběhů a pět příběhů bonusových. Dost ale o minulosti a pojďme na současnost, na nový příběh, i když bude z doby minulé.

Je to již více než rok, co jsme mohli na noční obloze spatřit kometu. Naposledy jsme měli možnost pozorovat kometu Leonard (2021) a ještě před tím nám krásnou podívanou na obloze vykouzlila kometa Neowise (2020), která dokázala vytvořit dokonce dva kometární ohony. Co nám přinese za podívanou letošní kometa s označením C/2022 E3 ZTF můžeme pouze odhadovat.

Po prezidentských debatách na České televizi a Primě ve čtvrtek souboj prezidentských kandidátů vyvrcholil na Nově. Debata s podtitulem Cesta na Hrad byla rozdělena na dvě složky, v pět hodin odpoledne začala část, do které dostalo pozvání pět kandidátů, kteří nemají tak vysoké volební preference jako trojice Petr Pavel, Andrej Babiš (ANO) a Danuše Nerudová, jejichž část začínala v osm hodin. O bizarní momenty naštěstí nebyla nouze ani v jedné z obou částí.

Celou dobu máte v hlavě, že půjdete něco málo mezi pěti až sedmi kilometry. Jen s posledním stoupáním dosahujícím šest set výškových metrů. Na konci Monjo tedy projdete kolem vojenského checkpointu a projdete branou do národního parku Solokhumbu. A jako první sejdete dlouhé schody dolů k řece. Stále s myšlenkou, že potřebujete dnes jít nahoru. Jakákoliv cesta dolů znamená „o to víc nahoru“.

U Nepálu si mnoho lidí ihned představí Himaláje a hory. On také výškový profil země je zajímavý. Na jihu se rozprostírá národní park Chitwan, který simuluje takové safari. Lze zde zahlédnout nosorožce nebo tygry. Ten leží 415 m.n.m. Hlavní město Káthmándú je 1400 metrů nad mořem vysoko a Lukla leží v nadmořské výšce 2860 m.n.m. Pro srovnání naše nejvyšší hora Sněžka měří 1603 metrů, nejvyšší hora Tater Gerlachovský štít je vysoký 2654 metrů a nejvyšší hora Alp MontBlanc má 4807 metrů. Takže po příletu do Lukly se již pohybujete nad úrovní Tater.

Káthmándú, hlavní město Nepálu, je populačně velké jako Praha. Takže nebyl problém najít jiný hotel. Potřebovala jsem jen někde nechat cestovní tašku po dobu večeře a na pár hodin si lehnout. Hned po půlnoci jsme totiž vyrážela místním minivanem na další letiště Ramechhap. Vnitrostátní lety do Lukly jsou odkloněné v hlavních trekařských sezónách na letiště Ramechhap. Mezinárodní letiště v Káthmándú Tribhuvan má co dělat, aby odbavilo mezinárodní lety.

Při jedné procházce v lese se psy jsem se zúčastnila debaty. Anička, která věděla, kam cestuji, potkala známou a ptala se: „Neuvěříš, kam jede?!“ Známá netušila, tak si nechala otázku zodpovědět. „Do Nepálu! No, není blbá?“, reagovala Anička. Dočkala se jen rozpačitého úsměvu a odpovědi „Vždyť je mladá, jen ať jede a užije si!“ S tím se Anička nesmířila a pokračovala: „A víš s kým jede? Sama!“ Na to už přišla odpovídající reakce: „No to je blbá!“