To téma zvedlo ze židle asi nejvíc obyvatel Českých Budějovic za poslední roky. Od chvíle, kdy zástupci města mluví o omezení dopravy v centru, jsou diskuse plné nejrůznějších názorů. To se nedá říct o veřejném projednání, kde chyběli Budějčáci i politici. V téměř stotisícovém městě projevilo zájem o informace šest lidí.

Milí přátelé budějovických zajímavostí, minulý týden jsme dostali s Milanem pozvání k sestřičkám z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti z Lipenské ulici. Když se řekne řádové sestry, a ještě k tomu z Lipenská ulice, každému se asi vybaví církevní mateřská školka. To je samozřejmě pravda, ale tentokrát naše kroky nevedly do zvýšeného přízemí, kde mají prostory děti, ale vyjeli jsme výtahem do druhého patra, kde je slyšet něco úplně jiného, než je hlahol předškoláků.

Budějčáci milují své hlavní náměstí. Obdivují ho i turisté. O tom není pochyb. Ale funguje tenhle unikátní veřejný prostor opravdu tak skvěle? Opravdu musí nutně sloužit jako dopravní průtah? Opravdu se spokojíme s tím, že necháme vše při starém. Nemohlo by to fungovat lépe?

Aneb konfrontace proklamací hlavních aktérů s dnešní realitou.

Včera odpoledne jsem se zúčastnil veřejného projednání současného radničního „hitu“ – zklidnění dopravy na náměstí. Shrnul bych to jedním jediným slovem – OSTUDA!

David Horejš je jedním ze symbolů vzestupu, který Dynamo za poslední roky předvedlo. Z druholigového a nevýrazného klubu se stal tým, který trápil tuzemskou top trojku a hlavně fotbalem bavil fanoušky. Poděkování za odvedenou práci je to nejmenší, co si kouč za odvedenou práci zaslouží. Od klubu se ho nedočkal, a tak se toho chopili alespoň fanoušci na sociálních sítích.

Baterka na telefonu vám hlásí, že se vám během pár minut vybije. Rychle proto otevíráte všechny šuplíky, abyste našli nabíječku se správnou koncovkou pro svůj telefon. Nacházíte však jen šňůry od svých starých mobilů, které nepasují na vaše zařízení. Jste frustrování a občas při usilovném hledání padne i nějaké to peprnější slovíčko.

Dohady mezi opozicí a vládnoucí koalicí jsou v komunální politice běžným scénářem, který se děje v řadě měst. Nad tím, co se poslední roky odehrává v Českých Budějovicích, ale zůstává rozum stát. Občas to vypadá, jako kdyby koaliční a opoziční zastupitelé zapomněli na to, kdo na jejich dohady nejvíce doplácí.

Dva podobné příběhy, přesto dva odlišné konce. Když se na začátku dubna objevila v médiích zpráva, že učitel dějepisu ze soběslavského gymnázia se veřejně staví na stranu ruských agresorů a podporuje tezi o takzvané denacifikaci Ukrajiny, mnoho lidí bylo v šoku. Byl to vůbec první případ od začátku války, kdy došlo k něčemu takovému ze strany učitele. Několik dní na to pak vyplul na povrch případ učitelky českého jazyka z pražské základní školy, která při hodině opakovala svým žákům proruské dezinformace. Vypovídají tyto dva případy něco i o stavu současného českého školství?

Dnes jsem přemýšlel o tom, jakou motivaci mají lidé v České republice k tomu, aby na zdi, chodníky, lavičky nebo dokonce dveře kostela čmárali písmeno Z. Přemýšlel jsem taky o tom, co se honí v hlavě člověku, který si na domácí oslavě ozdobí chlebíčky sýrem poskládaným do tvaru písmene Z, svůj výtvor vyfotí na sociální sítě a policistům pak s vážnou tváří tvrdí, že tím nepodporoval ruskou agresi na Ukrajině, ale chtěl jen potěšit přítelkyni Zuzanu.