Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Listopad 1989, Kolumbie. Jeden z nejobávanějších gangsterů světa Pablo Escobar se už několik měsíců snaží zabít prezidentského kandidáta Césara Gaviriu. I jeho (jinak až hrůzostrašně úspěšná) armáda nájemných "sicarios" je na takový útok krátká. Escobar tak nechá naložit letadlo, ve kterém má cestovat jeho nepřítel, výbušninami. Umírá 110 lidí. César Gavirio mezi nimi není.
Listopad 1963, USA. Neobyčejně milovaný americký prezident J.F. Kennedy projíždí ulicemi Dallasu v otevřeném voze, doprovod mu dělá jeho choť Jackie a texaský guvernér s manželkou. Vzduchem prořízne několik výstřelů. Kennedy chroptí a bezvládně padá pod sedadlo. Za jeho vraha je označen Lee Harvey Oswald.
Vzdálenost střelce, přesnost zásahu a kadence výstřelů. Kombinace těchto tří faktorů nedává konspiračním teoretikům i široké veřejnosti spát ještě celé dekády. Je vůbec možné, aby tak náročný atentát spáchal jediný muž?
Září 2012, Chrastava. Tehdejší český prezident Václav Klaus se vydává na návštěvu Libereckého kraje. V městečku Chrastava prochází v doprovodu ochranky a zdejších politiků davem. Atmosféra je veselá, počasí přívětivé, k dobru hraje cimbálová muzika.
Muž v neviditelné bundě (čti maskáčové) vytahuje na procházejícího prezidenta plastovou pistoli a zhruba ze třiceti centimetrů mu do pravé ruky a ramene vypálí téměř celý zásobník. Malé umělohmotné kuličky se odráží od prezidentova saka.
Klaus se mračí, doprovod se mračí, hradní protokolář Forejt se mračí. Deset vteřin se nic jiného neděje.Všichni se mračí. Ochranka je ještě překvapenější než samotný útočník.
Jmenuje se Vondrouš, Pavel Vondrouš. Povoláním dělník. Stačilo mu přijít, vystát si místo, vytáhnout pistolku a pafpaf.
Leden 2018, Stodůlky. Současný prezident Zeman jde k volební urně přiložit ruku k dílu svému znovuzvolení. V místnosti se jako blesk z čistého nebe objeví do půl těla svlečená žena a žene několik metrů k prezidentovi.
Nechybí málo a ženská prsa přetisknou stříbrný nápis “Zeman, Putinova děvka” na prezidentská záda. Dívka se ocitá v zákleku bodyguardů na zemi. Hradní protokolář Kruliš se směje.
Jmenuje se Diash, Angelina Diash. Ukrajinská aktivistka. Stačilo ji přijít a nesvléknout se příliš brzy. Pak už jen košili dolů, pár rychlých kroků a “Zemanputinslat, zemanputinslat”.
Odložme nyní stranou takové ty věcičky, jako komu tím asi reálně pomohla (určitě ne sobě, a už vůbec ne původnímu účelu této Fenem guerilly), nebo komu kdo zrovna fandí a kdo si co “zaslouží”. Já mám rád toho, ty zas jiného - taková je demokracie.
Pojďme, nechme to na chvíli bokem.
Prostě vy, já, náš ideální kandidát a celý svět se dívá. Jako v divadle.
Cítíte to?
Cítíte tu ostudu? Že kdokoliv si zlíbí, může si zajít prezidenta proplesknout prsy po hřbetě? Osobně nemám Zemana v oblibě, ale sakra. Jeho bezpečnost je naší vizitkou. A jakou vizitku má asi stát, ve kterém na vrchního velitele ozbrojených sil stačí dělník s kuličkovkou nebo čtyřicetikilová nahá aktivistka?
Vyloženě komicky pak působí existence bandy nařachaných prezidentových goril, kteří s výrazem Dolpha Lundgrena kryjí svého prezidenta při pití domácí pálenky před objektivy fotografů, pádlují na raftu za nafukovacím člunem brázdícím divoké vody Veselského rybníka nebo hrají softball s deštníky a rajčaty na Albertově. Ano, pokud se příští útočník rozhodne zaútočit rajčetem, můžeme být v klidu.
Na letošním prezidentském menu až bolestně chybí ženské zastoupení. Z nabídky, která nám ale v lednu přišla do schránek, nakonec vznikla celkem bezbolestná alternativa pro všechny politické chutě.
Stačí však jeden člověk. Ze setiny takový psychopat jako Pablo Escobar, ze setiny tak dobrý střelec jako Lee Harvey Oswald.. a můžeme volit prezidenta čtyřikrát do roka. Při těch současných plavčících okolo prezidenta by totiž stačil první výjezd z Lán a náš hypotetický vraždící odvárek by bušil na hradní vrata se vzkazem “Další!”
No, tak koho si zvolíte teď?
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
