Ze života pod Černou věží: Vrah Josef Řezníček

Josef Řezníček se narodil dne 18. srpna v Lhotě pod Horami u obce Temelín. Řezníček byl již do ledna 1912 třináctkrát trestán, a sice většinou pro zločiny veřejného násilí, ublížení na těle, urážku Veličenstva, rušení náboženství atd. Strávil několik let v žaláři (dvakrát dostal po dvou letech, jednou 13 měsíců). Josef měl šest vlastních a dvě nevlastní děti, minimálně s dvěma ženami. Dvakrát se oženil. První ženou, která ovšem brzy zemřela, byla Marie Kašparová, druhá se jmenovala Marie Trubková. Rodinný život mu zřejmě nevyhovoval a utekl od svých povinností a především placením na děti. Od srpna 1911 pobýval s Marií Petříkovou. Nejprve společně žili s dětmi Marie v Suchém Vrbném, později ve dvoře Urtinovice u Lišova, na to v Českých Budějovicích. Až 13. ledna 1912 se nastěhovali společně do Křesína u Hluboké nad Vltavou, kde oba působili jako čeledíni. Dne 24 ledna, tedy den před tím než se pokusil zabít Marii ji minimálně dvakrát vyhrožoval. Jak se můžeme každopádně dočíst z novin:

„Dne 24. ledna došlo opět mezi nimi k mrzutosti, a sice již za poledne, pak večer. Tehdy v noci pronesl Řezníček výhrůžku, že „to ráno všecko rozhází.“ A skutečně ráno došlo ke katastrofě. Dostal se opět s Petříkovou do hádky a sice ve chlévě při krmení dobytka a když mu tato prý nadávala a vyháněla jej od sebe, pojala jej lítost a zlost v takové míře, že šel do komory pro sekeru. Když se vrátil do chléva, stála Petříková na stoličce, zády k Řezníčkovi, rozsvěcujíc lampu. Řezníček ji oslovil: „Co jsem ti udělal, co proti mně máš?“ Petříková se ani neohlédla a odbyla Řezníčka příkře, že už s ním nechce nic mít. A tu on vztekem jat zasadil ji ze zadu ránu sekerou do temena hlavy. Petříková vykřikla: „Co děláš?“ načež on odvětil: „Co dělám? Tys to udělala sama!“ Po těch slovech se Petříková skácela k zemi. Slyšela ještě, kterak Řezníček k ní prohodil: „Tak, teď jsi hotova.“ Petříková později byla nalezena šafářem panem Křenkem, přivedena k vědomí, načež vyslechnuta a dopravena do českobudějovické nemocnice. Řezníček po činu šel na Hlubokou, rovnou na četnickou strážnici, kde udal, co se stalo, a byl zatčen.“

Již z minulého dílu víme, že Marie Petříková téměř po měsíci na následky zranění zemřela. Jak se dále můžeme dočíst od soudu: „Řezníček, statný, ramenatý muž, nevlídného pohledu, byl před porotou klidný.“ Nakonec byl soudem jednoznačně Josef Řezníček odsouzen k popravě provazem. Katovi ovšem ušetřil práci, jak je psáno v novinách Budivoj dne 26. dubna 1912: „Sám se popravil -  Zdejším porotním soudem dne 23. února na smrt odsouzený Jos. Řezníček, 45letý čeledín, který koncem ledna t. r. ve dvoře Křesíně u Hluboké zasadil sekerou Marii Petříkové do hlavy tak těžkou ránu, že jí tato za tři týdny ve zdejší nemocnici podlehla, oběsil se včera (úmrtní listina udává jiný datum smrti – poznámka autora) ve své vězeňské cele zdejšího krajsk. soudu. Delikvent neměl dle doslechu valné naděje na udělení milosti z rozsudku smrti, proto asi raději dal přednost dobrovolné smrti před — katovou oprátkou.“

Zdroj: Archiv autora, www.kramerius.cbvk.cz,  www.jihoceske-rody.eu a www.digi.ceskearchivy.cz