Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Pátek, 9. dubna 2021, 10:30
„Na chudobu je nutná přísnost,“ říká klasik a zdá se, že mu poslední dobou začínají přitakávat také někteří odborníci. Tato představa ale pramení z nepochopení, omylu a takřka vždy se obrátí proti tomu, kdo ji prosazuje.
„Opatření musí být celoplošná, aby si lidé uvědomili, že situace je vážná“. „Na některé lidi platí pouze zákazy“ a „někdy je potřeba maximální přísnost“. Tyto (a podobné) názory v poslední době zaznívají nikoli z hloubi sociálních sítí, ale od odborníků, lidí, kteří mají z odborné pozice navrhovat řešení krizové situace. Zaznívají interně, ale také v médiích.
Z pohledu odborníka, který má standardně za úkol řídit a prosazovat opatření, musím říct, že je to velice nešťastné. Volání po „tvrdé ruce“ ukazuje na nepochopení principů, na kterých funguje středoevropská společnost, ale především pak rezignaci na základní principy prosazování opatření. Expert, který žádá něco takového, totiž může většinu lidí snadno obrátit nejenom proti sobě, ale i proti odborníkům jako takovým.
Pokud chceme, aby lidé spolehlivě uposlechli vedení – ať je tím vedením kdokoli – a rozhodnutí, které vedení dělá, musíme přesvědčit většinu populace a všechny její elity jednak o tom, že toto rozhodnutí je v zájmu jejich potřeb a je logické, a jednak, že autorita, která rozhodnutí vydala, má jasnou strategii a cíl. Není nutné a není potřeba, aby se většině lidí rozhodnutí líbilo. Není nutné ani to, aby se s ním většina lidí ztotožňovala. U krizí jako je ta, které čelíme, dokonce není potřeba ani to, aby autorita byla většině sympatická. Jakkoli paradoxně to bude znít, nesympatický lídr může společnosti pomoci přejít krizi snáze než ten, který se jí snaží lísat do přízně. Co se však nesmí stát je, že společnost nesmí nabýt dojmu, že je do něčeho nucena. Ano, je třeba kontrolovat a trestat jednotlivé odpadlíky, uvádět na pravou cestu „váhající“ a případné skupiny rebelů, ale celek nikdy nesmí nabýt dojmu, že jeho vláda nebo její experti mu nevěří.
Pokud je pro vás výše popsaný princip obtížně pochopitelný, představte si, že stojíte před obrovským a nervózním psem. Pokud nechcete, aby se vám situace vymkla z pod kontroly, nesmíte dát najevo, že se bojíte.
Odborníci, kteří volají po „tvrdých“ a „celoplošných“ opatřeních ne proto, že jsou potřeba, ale proto, že mají symbolickou rovinu a protože mají ukázat lidem, že jsou myšlena vážně, nevědomky dráždí nervózního psa. Ne tím, že by ukazovali sílu, ale tím, že ukazují nedůvěru ve společnost a potažmo nejistotu a slabost. Pes zaútočí a kousne. Společnost bude místo toho švejkovat. Neuposlechne dobře míněných opatření a experty zavrhne. Naneštěstí nejenom ty, kteří s podobným názorem přišli, ale všechny.
Existuje celá řada kroků, které lze podniknout k tomu, aby lidé respektovali danou politiku nebo rozhodnutí, od velmi měkkých po ta přísná. Zákazy a jejich represivní vymáhání patří do této palety, ale musí se používat tak málo, jak je to jen možné, protože jejich účinek je sice nejvyšší, ale také nejrychleji vyprchává a nejrychleji se obrací proti těm, kteří je využívají. Experti na věcnou část problému – a nejen pandemie – by měli být tak uměření, jak je to jenom možné, a otázku vymáhání opatření, která navrhují, přenechat kompetentnějším. Jinak totiž v bohulibé snaze o použití onoho pomyslného klacku mohou nadělat mnohem více škody než užitku a celku spíše ublížit než pomoci.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
