Čtete text rubriky Blogy a komentáře. Jedná se názor autora, který se nemusí shodovat s postojem redakce.
Vážení a milí přátelé budějovické historie, poslední článek, který jsme s Milanem společně vytvořili vznikl před více než osmi měsíci. Tehdy, v květnu minulého roku, jsme se rozhodli, že si dáme pauzu, protože se nám nahromadily jiné úkoly a povinnosti. Během těchto osmi měsíců zdánlivé nečinnosti, jsme ale nezaháleli a již na konci tohoto měsíce spatří světlo světa naše kniha, do které jsme umístili sto našich nejzajímavějších příběhů a pět příběhů bonusových. Dost ale o minulosti a pojďme na současnost, na nový příběh, i když bude z doby minulé.
Naproti vědecké knihovně stojí krajský úřad, kde velí pan hejtman a odkud se řídí Jihočeský region. Samotný objekt krajského úřadu můžeme rozdělit do tří základních částí, které byly postaveny v rozdílných dobách. Nejstarší část, a o té si budeme povídat, je nejblíže Hardtmuthovy vily.
Napadlo vás někdy, co bylo v minulosti v této části budovy? Asi většina z nás by řekla, že vždy v ní seděli úředníci. Chyba, původně tento objekt byla Stegmannova továrna na kovové zboží. Vyráběla se zde písmena, státní znaky, známky pro psy, tabulky – orientační, výstražné a firemní, domovní čísla a mnohé další malé předměty z kovu. V továrně ale vznikaly i předměty z litiny jako vodovody, čerpadla, ústřední topení a zábradlí. Stegmannů svoji živnost provozovali od roku 1847, ale do nového objektu (dnešní budovy KÚ) se přestěhovali až v roce 1898. Původní adresa továrny byla Wilsonovo náměstí 197. Ale pozor, tato platilo pouze do března 1939, kdy bylo Wilsonovo náměstí dočasně zapomenuto a název se upravil na Hermann-Göring-Platz, který vydržel do konce druhé světové války.
Z pohledu Budějovic byl nejdůležitějším z rodu Stegmannů zakladatel firmy Johann. Nejenom že založil již zmíněnou firmu “Johann Stegmann und Söhne“, ale byl i osvícený zastupitel, radní a posléze i starosta města. Zasloužil se o založení plynárny, vybudování městské kanalizace a vodovodu. O tom, že si ho budějovičtí vážili, svědčí i to, že v roce 1897 mu bylo uděleno čestné občanství města.
Jak se vyvíjely osudy rodu Stegmannů dál? Až do druhé světové války se jeho příslušníci pohybovali v ekonomické elitě města. Po vypuknutí vojny byl majitel firmy Otto Stegmann odvelen na frontu, kde byl zajat. Jeho manželka Juliána s dcerou Erikou posléze utekla před blížící se Rudou armádou k příbuzným do Vídně.
Pokud by Vás zajímaly osudy rodiny Stegmannů více, vyhledejte knihu „Odsunuté vzpomínky“, jejíž autorkou je již zmíněná dcera Erika.
V obrazové příloze jsme si pro Vás připravili ukázky prací ze Stegmannovi továrny, a to zejména z jejich ranných výrobků. Je to nádhera. Podívejte se na předměty, které jsou součástí Milanovy sbírky – teda kromě toho zábradlí – to vlastní krajský úřad.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
