Do roka a do dne… se snad požár nevrátí

Plameny postupně ničily vyprahnou krajinu. Záře ohně byla v noci viditelná z dalekého okolí. Byla to pastva pro televizní kamery. Unavení a zranění hasiči vedli nerovný boj s živlem. Lidé ve spěchu evakuovali svá obydlí a některé budovy již lehly popelem. Požární technika se zapnutými majáky plnila příjezdové komunikace. Na místo se dokonce přijeli podívat i zástupci a zástupkyně vlády. Všichni chtěli pomoci a mnozí skutečně přiložili ruku k dílu. Celkové škody přesáhly jistě 1 mld. Kč… Pamatujete se na tyto události ještě? Mediální stopa rychle vychladla a sdělovací prostředky dnes plní jiná témata. Jak jsme se z této katastrofy poučili?

Došlo k výměně ředitele Národního parku České Švýcarsko. Byla založena pracovní skupina při Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu vnitra, která se zabývá důsledky loňského pekla. Považte, hasiči možná dostanou vrtulník, zaplacený navíc z „evropských“ peněz! A nebo rovnou dokonce i hasicí letadlo?! Někdy se prý zřejmě zvýší i dohled nad územím. V okolí Hřenska probíhá sanace skal. V dubnu byla žlutě značená trasa osázena lavičkami, směrovkami a výkonným dalekohledem, který zdarma(!) přibližuje zájemcům alespoň opticky Pravčickou bránu. Nad krajinou zní zpěv ptáků, Slunce dál svítí a příroda dělá to, co umí nejlépe. Snaží se adaptovat a přežít. Skvělé, ale co bude dál?

Velká část dříve atraktivního území je stále zavřená. Další turistická sezóna je ohrožena a místní se bojí o své živobytí. Na požářišti neustále hrozí riziko nenadálého pádu shořelých kmenů. V lesích dál zůstávají tisíce kubíků hořlavého materiálu. V terénu stále chybí voda. Zástupci Správy parku vodí na tato místa lidi, aby se pokochali tímto „unikátním kusem přírody“ a oficiálně pořádají semináře, kde je oheň za státní peníze popisován jako „architekt divočiny“ a za „netradiční formu ochrany přírody“ je vydávána „ekologie ohně“. Ani se netají tím, že se snaží „změnit myšlení lidí“, přitom se jedná o neuvěřitelnou nezodpovědnost a ztrátu soudnosti. Policie teď vyšetřuje bývalého strážce parku, který zřejmě požár pod vlivem ideologie tzv. fire managementu založil. Přijde mi to skoro jako zlý sen. Nikdo za nic vlastně ani nemůže a opravdové příčiny nikdo ze zodpovědných vlastně neřeší.

Uplynul skoro rok od požáru a rizika stále zůstávají. Tak si to pojďme tedy ještě jednou zopakovat a v rychlosti shrnout pár faktů. Suché dřevo a hrabanka hoří! Požár, když už vznikne, nemůžeme kontrolovaně udržovat. Hašení požáru není zásah do přírodních procesů. Oheň do kulturní krajiny České republiky nepatří! Ani v národních parcích krajina nevznikla přirozenou cestou. Bezzásahový režim uplatňovaný čile právě v národních parcích byl jednou z podstatných příčin kůrovcové kalamity. Uschlé stromy a stále se zhoršující absence vody v krajině urychlily průběh požáru. Problémy s vodou jsou celosvětovým problémem a začínají se čím dál častěji dotýkat i České republiky, ze které všechna voda odtéká do sousedních zemí.

Zoufalí starostové a starostky bijící na poplach to ve svém Prohlášení shrnuli jasně. Není možné předat Správám národních parků krásnou krajinu a vzrostlé lesy a za pár let za to dostat spáleniště, vyprahlé území a každodenní šikanování ve jménu „ekologie“.

Logicky se k těmto postojům opřeným o praktickou znalost přidali také představitelé obcí na Křivoklátsku, kterým přes jejich vůli hrozí stejné nebezpečí v případě, že Vláda a Parlament na jejich území vyhlásí nový národní park a zároveň nedojde ke změně fungování činností Správ národních parků a jejich přístupu k samosprávám a obecně (nejenom těm místním) lidem.

Aby témata hospodaření v národních parcích a ničivých dopadů požáru nezapadla v propadlišti dějin, zorganizoval jsem s kolegou z Ústeckého kraje Karlem Krejsou (ODS) dne 3. 4. 2023 odborný seminář. V návaznosti na to uspořádal sněmovní Výbor pro životní v pondělí 29. 5. 2023 další akci. Vzhledem k tomu, že se jedná o komplexní tématiku, byl také tento seminář pojat komplexně. Byli pozváni lesníci, hasiči, ekologové, představitelé národních parků, neziskových organizací i starostové, neboť životní prostředí máme nejenom pro zvířata a rostliny, ale také pro lidi. Bohužel, zástupci ekologických organizací se z účasti nakonec omluvili, což v důsledku omezilo práci Poslanecké sněmovny právě v oblasti životního prostředí.

Velký požár lesních porostů, který z 95 % vzniká vinou člověka, přitom dál hrozí nejenom v NP České Švýcarsko, ale také na Šumavě nebo i v ostatních parcích. Organizace státu kůrovcovou kalamitu nezvládly a navíc ani nemají ambici minimalizovat další, budoucí škody a mluví o již výše zmíněné „snaze změnit myšlení lidí“.

O to víc je proto potřeba si vážit vzrostlého, bohatého lesa. Nechce se mi totiž dívat na uschlé nebo shořelé stromy. Hospodařit v lesích by měli odborníci a ne ideologie. Skutečná péče nesmí ničit přírodu a způsobovat miliardové škody státu i soukromým vlastníkům. Jsem přesvědčen, že při správě národních parků musí být zohledňovány i názory místních samospráv a obyvatel. K tomu jsem připraven navrhnout odpovídající legislativní úpravu v oblasti požární ochrany, ale též ochrany přírody a krajiny. Katastrofa Českého Švýcarska se nesmí opakovat ani tam, ani na Šumavě či v Křivoklátsku. Nechceme s tím naší přírodě smysluplně pomoci?