České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Neberme tužky

Takže vraťme se do doby nedávno minulé: „Málokdo ví, že v Budějovicích vznikla druhá tužkárna, která měla konkurovat slavné Hardtmuthově továrně. Upřímně, slyšeli jste někdy o firmě Národní podnik obchodní a průmyslový, s.r.o.? Asi ne, a přesto to byl poměrně velký závod, který v Budějovicích zaměstnával až 130 zaměstnanců. Jeho vznik můžeme datovat do roku 1895 a pohnutky jeho zrodu byly následující – Češi musí psát českými tužkami a Hardtmuthové jsou Němci, tak je nebudeme podporovat. Na rohu Skuherské a Lipenské ulice vznikl výrobní komplex a vyráběly se zde hlavně tužky, které podporovaly národnostní cítění. Považte, který Čech by nechtěl psát v té době tužkami s názvy: Marold, Aleš, Palacký nebo Libuše.“ Tolik úryvek z našeho článku z roku 2021.

A nyní se můžeme vrátit ke zmíněnému „pokladu“. Na aukčním serveru objevil Milan nabídku odprodeje části sortimentu našeho českobudějovického Národního podniku. Prostě někdo nakoupil zboží a poté zavřel krám. A protože poslední tužky z Národního podniku byly expedovány v roce 1948, zavřel ten krám na dost dlouho. Nyní se zřejmě doma vyklízelo a uklízelo a tužky musely pryč. Naštěstí ne do kontejneru, ale byly nabídnuty k odprodeji. Ve velkém balíku, který přišel až z Prostějova, jsme objevili malou zajímavost, o kterou bychom se s vámi chtěli podělit.

Dříve nebyly tužky až tak levnou záležitostí. Proto se na úřadech a poštách tužky přivazovaly na provázek. Dalším opatřením proti případným nenechavcům bylo to, že se zde používaly tužky tenké. Sice se špatně držely, nedobře se s nimi psalo, ale o to méně se ztrácely. Co ale měl prodejce dělat, když o tenké tužky byl mezi zákazníky zájem, ale ony nebyly ve výrobním programu Národního podniku? Češi přeci chtějí psát českými tužkami. Nezbývalo tedy nic jiného než nakoupit „hardtmudťácké, německé“ tužky, logo firmy přerazit křížky a rázem byly na světě tužky správně národnostně zaměřené.