Gotické panorama způsobilo problémy s výškou sokolovny. Ta ale výhledu nebránila

Vedle náměstí se Samsonem, radnicí a Černou věží v pozadí je nejčastějším motivem fotografů, malířů a kreslířů vedut panorama města od západu, zejména gotický blok kláštera. Z Dlouhé louky bylo západní panorama vidět celá staletí, poněvadž na Sokolském ostrově, ani v Háječku, nebyly vysoké stromy. Dokonce se daly Budějce pozorovat i ze Švábova Hrádku, kde podnikavý hostinský Thomas Schwab půjčoval hostům k tomu účelu dalekohled. List Budivoj ale uvedl, že hosté se více než na gotiku dívali, jestli tam někde neuvidí sousedku a podobně.

Výtvarně hodnotné gotické panorama způsobilo problémy s výškou sokolovny. Již zesnulá sokolka paní Filipová byla při tom, když se sokolovna připravovala. Vzpomínala, že tenkrát památkáři nedovolili vyšší sokolovnu, protože by prý bránila pohledu na panorama města od západu. Proto je sokolovna nízká a jiná, než se čekalo. Na bránění v pohledu nemá velký vliv, je-li sokolovna o patro vyšší, nebo nižší, takže jedno patro by ještě klidně tenkrát snesla.

Klášterní komplex se začal stavět zřejmě od března roku 1265. Podle opisu listiny ze dne 10. března 1265 předával rytíř Hýř v zastoupení krále Přemysla Otakara II. dominikánskému řádu mnichů pozemky k výstavbě kláštera. Stavělo se až do 14. století a menší akce se uskutečnily ještě později. První se začal stavět klášterní kostel Obětování Panny Marie. Část presbytáře byla upravena už v roce 1274 tak, že se tam mohly konat první bohoslužby. Vysoký zadní štít u slepého ramene se také začal hned stavět, neboť byl součástí hradeb.

Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda

Monumentální klášterní kostel představuje nejhodnotnější gotiku ve městě. Vedle vlevo stojí pozdně gotický vysoký zadní štít městské sýpky z roku 1531. Občas se diskutuje, je-li sýpka (zbrojnice, solnice) ještě gotická, nebo už renesanční. Byla přistavěna ke starší hradbě. Podobně, ale z opačné strany, byl přistavěn na začátku 19. století dům s polovalbovou střechou, ve kterém léta bydlel starožitník Milan Drazdík s rodinou. Před rokem 1932 bydlel v České ulici. Obchod měl v masných krámech. Vedle vpravo v polygonální gotické baště měli Drazdíků ložnici.

Snímek byl pořízen a kolorován v období c. k., což by znamenalo, že nachýlená lípa u kapličky je stará či mladá nejméně 120 let. V Kamenici nad Lipou roste lípa už přes 700 let, takže naše nebezpečně nakloněná lípa u kapličky má ještě čas. Jen kaplička, dům a cyklisti mají na to asi jiný názor. Kaplička sv. Jana Nepomuckého byla v barokním pojetí postavena v roce 1708. Do roku 1929, kdy za klášterem tekla ještě Vltava a Malše, zastavovaly se zde plavci a voraři a zdravili sv. Jana. Nebo také zde parkovali, když zašli na jídlo a pivo do hospody U Tří sedláků.

Po roce 1929, kdy byly vody Vltavy a Malše svedeny na nový bubnový Jiráskův jez, vzniklo za klášterem jen slepé rameno Malše. Voda tudy teče nepatrně, pouze u Předního mlýna je technický proplach, čímž se na slepém rameni vytvářel v zimě pevný led. Podle pamětníků byl i půl metru silný (snad), že se sem přestěhovali hokejisté z Palačáku. Někdy elektrárna manipulovala s bubny, takže hokejisté odřízli led od břehů a hráli vlastně na kře. Bývaly hrozné zimy. Na břehu se prodávaly horké nápoje a kaštany. Paní Marie Mizerová, manželka hokejisty, si pár kaštanů kupovala a v kapse si jimi zahřívala ruce.

Vory musely od roku 1930 plout k Jiráskovu jezu a vorovou propustí dolů. Už neparkovaly za klášterem, ale hromadily se mezi mosty na Malši. Pořád to však bylo pro ně dobré. Voraři měli tradiční heslo, kterému věřili, nebo nebylo důvodu mu nevěřit: „Všechno pomine, ale plavba nikdy ne!“  O gotickém panoramatu to platí: „Všechno pominulo, ale budějcký gotický špalíček ne.“