Po Mlýnské stoce jezdily pramice, ve vodě se plavili koně

Na pohlednici asi z konce období c. k. je k vidění část budoucího Senovážného náměstí. Z objektů a zákoutí na pohlednici existuje dnes jen úzké koryto Mlýnské stoky zakryté betonovými překlady, nad nimiž jsou záhony se zahradní vegetací, a věžička v pozadí mezi stromovím, která patří kostelu u Petrínů v Žižkově ulice. Mlýnská stoka je široká a hluboká tak, že na ní jezdí pramice a ve vodě se plaví koně. Může se připomenout trochu provokační stanovisko zesnulého okresního konzervátora Karla Kakušky, který označil Mlýnskou stoku za skutečnou Malši.

Mlýnská byla podle něj Malše a dnešní Malše bývalo jen upravené rameno, ne-li stoka. Mohl si dovolit tento názor vyřknout, protože jistě věděl, že se to nedá spolehlivě dokázat ani vyvrátit. Pohlednice jakoby tomu názoru nahrávala.  V tom čase měla Mlýnská stoka (Mlýnský potok) ještě levé rameno, které teklo podél Rybní ulice a v historické době měli v tomto rameni rybáři z Rybní haltýře. Asi na začátku 20. století bylo toto boční rameno problematicky zavezeno. Zmizel ostrůvek, přičemž se získal nevýznamný pozemek, na kterém se stejně nic nepostavilo.  

Levý břeh Mlýnské stoky byl travnatý, vzduch relativně čistý, voda také (koně se plavili po proudu), takže hospodyňky z okolí bílily na břehu prádlo. To již bylo předposlední stádium praní prádla. Předcházela tomu valcha, dřevěná vanička (necky od neckáře), mýdlo s jelenem a šmolka. Po bílení se ještě mandlovalo. Při bílení nesmělo prádlo zaschnout. Hlídaly to občas děti a neuhlídaly. Prádlo bývalo podle pamětnic absolutně bílé a vlivem šmolky až svítilo.

Na budově mlýna z roku 1879 je čitelný nápis SPIGEL MÜHLE, což by šlo přeložit jak Zrcadlový mlýn. Tehdy se ve mlýně vyráběla mimo jiné leštidla na kamna a havraní stříbro. Název „Špíglmýl“ měl asi avizovat, že po použití výrobků ze mlýna se kamna apod. budou lesknout jako zrcadlo. Obyvatelé Rybní ulice používali pro mlýn název Grafitka, který vznikl ze staršího Grafitový mlýn. Existovaly i další jména Zrcadlový mlýn, Špitálský mlýn a nejstarší termín z roku 1323 Landoverův mlýn.

Ke Grafitce patřila budova  na levém břehu. Ke které vedl přes Mlýnskou stoku můstek. V období 1. republiky i krátce po roku 1945 sídlila v tomto objektu textilní firma „Oswaldová“. Šily se tam košile, blůzy, zástěry a jiné části oblečení. Pamětníci připomínali (už je jich málo), že jako kluci se tajně chodili dívat oknem na švadleny, které se svlékaly a nové vzorky včetně spodního dámského prádla zkoušely. A ještě připomínali, že dneska by se za takovou podívanou platilo. Po znárodnění byla firma „Oswaldová“ začleněna do Šumavanu Vimperk.

Grafitový mlýn byl zlikvidován před rokem 1949. Kolem vlastního zboření mlýna jsou nejasnosti. Měl vyhořet před válkou, nebo být zasažen při bombardování, ale mlýn není uveden v seznamu zásahů budějckých hasičů, ani v seznamu domů po válce, které byly náletem zničeny. Bombardování se přes Rybní ulici a okolí na konci války v březnu 1945 přehnalo. Byl zasažen justiční palác, Hardtmuthka, okresní dům, divadlo, Lannovka, ale Rybní ulici bomby přelétly.     

Mistr klempíř Oldřich Svoboda z Rybní ulice si živě pamatoval, že když zazněly sirény, vlezl pod bytelné strojní nůžky a soused Václav Záviš se schoval pod ponk. Ženské s dětmi poslali do krytu. Šťastně se všichni po náletu zase v plném počtu sešli. Mlýnská stoka na pohlednici „pamatuje“ také základní kámen nového divadla. Když se už vědělo, že divadlo nebude, dovalili základní kámen architekti a stavaři jednou v noci v bujaré náladě přibližně v těchto místech do Mlýnské stoky. Nikdy se to nevyšetřilo, možná se ani nechtělo.