Proč Žižkova třída? Leží totiž ve směru rodiště slavného vojevůdce

V záběru je Schmerlingova třída (dnes Žižkova) směrem od Černého koníčka do města. Za secesním domem s věží se ulice lomí směrem na Senovážné. U tramvaje se nedá rozeznat, jak je postavena kladka, tramvaj buď jede od zastávky u Černého koníčka, nebo do zastávky přijíždí. Pohlednice zachycuje stav mezi roky 1909 a 1912. Vlevo ve dvoupatrovém domě, před kterým stojí kočár, byl v té době od 8. listopadu 1906 hostinec Václava Skřivánka. Převzal hostinec s názvem U Stotzkých včetně stinné zahrady a verandy. Čepoval pivo z Českého akciového pivovaru.

Pozoruhodné byly národností poměry v hostinci. V roce 1895 se na hospodu zaměřily Jihočeské listy: „Germánskou hospodou byla odjakživa tzv. restaurace U Stockých proti Černému koníčku. Nejnovější její nájemce pan Staffe činí se, co může, aby pověst hostince toho, co čistě německého, neporušil, odstranil v místnosti všechna česká slova.“ Vystřídalo se několik hostinských a za Skřivánků už to byla česká hospoda s českým pivem. Zařídil se kulečník a koncertovali páni tamburaši.

Před rokem 1933 převzal hostinec Ondřej Hammer (hovorově Hamr). Klasifikace podniku se vyvíjela z kavárny a restaurace na hostinec, hospodu a pivnici. Je to skoro totéž, ale nesklouzlo to do termínu „putyka“, kterýmžto titulem byly jiné podniky označovány a dobové listy je rády tepaly a veřejně používaly i slovo „bordel“. V domě U Hamrů se usadil v období 1. republiky krajský a okresní sekretariát KSČ. Po německé okupaci a válce se v roce 1945 sekretariáty KSČ zařídily v bývalém Německém domě (staliňák, armáďák), ale U Hamrů ještě pár let část sídlila.

Současný pohled. Foto: Dominik Svoboda

Ve 2. patře měla KSČ konspirační byt. Konspirační znamená tajný, ale v okolí to každý věděl. Hostinec a dům tak viděly leccos, vyskytl se tam i Klement Gottwald. Hostinec vedla asi do roku 1950 Terezie Hammerová. Vpravo bývala v krámku žehlírna, prádelna a mandl Marie Kosařové (roz. Dvořákové). Ve městě byla tato prádelna známá tím, že vzorně žehlila pánské košile a čistila pánské tvrdé límečky a manžety. Ještě než byly zrušeny živnosti do roku 1950 až 1951. Poté začaly límečky, manžety a též tradiční budějcké klobouky ve městě mizet.

Zcela vpravo je část staršího přízemního objektu U Černého koníčka. V těch místech byl v roce 1914 postaven bytový dům navazující na Schwarzenberský palác. Hostinec U Černého koníčka existoval nejméně již v roce 1872. Měl zahradu a velké sály. V říjnu 1909 hrál u koníčků The Royal Biograf denně dvě představení, v neděli tři. Později si Royal postavil vlastní budovu na Senovážném.

U koníčků se pořádaly za Václava Drazdíka v dobře vytopeném a proti průvanu úplně chráněném salonu uzavřené taneční večírky. Pro pohodlí obecenstva tam jezdil v sobotu a v neděli z náměstí od „stříbrného zvonu“ omnibus. To bylo na začátku 20. století, kdy také hoteliér Bedřich Sandholec zavedl omnibus do Bellevue na Včelné. Hotely U Tří kohoutů, Zvon a Slunce na náměstí přistavovaly omnibusy u nádraží při každém příjezdu rychlíku. Budějce tehdy doháněly Karlovy Vary.

Schmerlingova třída byla v roce 1919 přejmenována na Žižkovu s odůvodněním „ježto ve směru tom leží rodiště Jana Žižky z Trocnova“. Současně byla přejmenována Radeckého (druhá část k nádraží dnešní nesourodé Žižkovy) na Sokolskou. Zaniklo tím i Radeckého náměstí. V roce 1955 radnice oznámila, že ze Stalinova náměstí (dnes Senovážné) až k nádraží bude všechno Žižkova. Roku 1959 se na park na bývalém Radeckého (též Sokolského) náměstí, po diskusi „kam s ním“, uklidila ze Žižkova náměstí jezdecká socha Jana Žižky. V nadějném jaru 1968 se radnice pokusila v půdorysu kostrbatou Žižkovu řešit, ale po 21. srpnu 1968 už to nešlo.