Také další čtvrtek patří pohledu do budějcké historie. Jan Schinko nakoukl na místo, kde dříve stávala věž Manda pojmenovaná po lazebnici Magdaleně Kozlovcové. Více už na následujících řádkách Drbny historičky.
Pohled do Kněžské ulice směrem k Široké před rokem 1903 uzavírá trochu napříč postavená hradební věž zvaná Manda s částí vnitřní vysoké hradby. Kněžská v těch místech ale nekončí, vpravo vede zajímavá ulička do Široké. Manda vysoká 21 metrů s hradbou zpětně ukazuje, jak vypadaly gotické hradby zevnitř města. Hradební věže zpevňovaly hradební systém v místech zalomení půdorysu nebo na konci ulic. Mezi nimi stály v hradbě bašty, umístěné v různě dlouhých úsecích.
V 15. století jsou doloženy vedle této hradební věže lázně, které patřily Magdaleně Kozlovcové. Oblíbená lazebnice Magdalena byla pro obyvatele města a hlavně asi pro lázeňské hosty lichotivě Mandalenou, Mandou nebo paní Mandou. V písemnostech se také zachovalo pojmenování Manye a Manie. Jak přesně Manda prováděla řemeslo se už nezjistí, ale jistě ho uměla. Věhlas byl takový, že se jméno Manda přeneslo a ustálilo pro hradební věž. Lázně v 15. století nevypadaly jako dnes, ale veselo tam podle dobových rytin bylo. Věž Manda byla zcela zbytečně stržena v roce 1904.
Proč byla zbořena vystihly Jihočeské listy ze dne 9. března 1904: „Stará hradební věž v Kněžské ulici odsouzena jest, jak známo, ke zničení, aby učinila místo nově otevřené ulici vedoucí z vnitřního města směrem k novému muzeu. S bouráním věže se právě započalo.“ Jinak řečeno, Manda a přilehlé hrady byly zbořeny proto, aby bylo vidět ze Široké ulice na městské muzeum (které mělo původně vyhrazené místo tam, kde dostal přednost soud). Manda stála na svém asi 500 let, muzeum 5 let.
Současný pohled. Foto: Jan Luxík
Manda novogotické škole sirotčince Karla Boromejského (později I. národní škola, dnes gymnázium) vyloženě nepřekážela, jak mimo jiné vyplývá ze zápisu obecního zastupitelstva ze dne 14. června 1904: „Část pozemku získaného zbouráním staré hradební věže v Kněžské ulici ve výměře 15 čtverečních sáhů (54 m2) byla prodána p. Šalamounovi Neubauerovi a sice sáh po 200 K.“ V domě na snímku vlevo před Mandou měl Šalamoun Neubauer obchod mlýnskými výrobky.
Školu sirotčince stavěla v roce 1904 firma Josefa Hauptvogela, což by nebylo nic zvláštního, ale tato firma úspěšně zvládla tuto novogotickou školu, secesní okresní dům 1902 (dnes část krajského úřadu), novorenesanční gymnázium v České ulici 1902, novorenesanční justiční palác justiční 1903 a jiné. V roce 1991 byla škola v traktu do Kněžské prodloužena a opatřena věžičkou.
Pro přesnost: Manda byla zbořena ve dnech 9. až 15. března 1904. Tedy v době, kdy městu zůstala jen hradební věž Železná panna a Rabenštejnská věž, které se začaly poté fotografovat, malovat, kreslit a pod, jako význačné památky. Hradba u Mandy je na snímku částečně již upravená na jakési obydlí nebo skladiště. Historicky vedly na hradební ochoz z ulice schody. Dřevěné, takže časem byly odstraněny. Také v samotné Mandě se nakonec bydlelo.
Mezi Mandou a linií dnešní Jirsíkovy ulice býval parkán, kterému se říkalo cvingr. Podobný cvingr byl v místě hereckých domů. Nebylo to rejdiště, spíše zahrady. Část u sirotčince spravovaly řádové sestry Boromejky. Polepšil si obchodník Neubauer. Zajímavá je na snímku zcela vpravo na domě, který přiléhá k Malému pivovaru, kašnička na pitnou vodu. Ze Široké na muzeum nebylo ještě v roce 1904 pořádně vidět, to až se za pár let zboural Procházkův dům v Široké.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
