Krumlovské aleje 1959

V místech v pokračování sadů západním směrem, kde stojí dnes obchodní akademie a zdravotní škola účinkovaly cirkusy a také se tam prvně promítaly pohyblivé obrázky na plátno. Městské sady pro tyto produkce podle radnice nevyhovovaly. Na Krumlovských alejích jsou doloženy kulturní akce a atrakce už koncem 19. století včetně školy jízdy na bicyklu. Za mírný poplatek se zde naučil adept jezdit na jízdním kole a obdržel průkaz způsobilosti. To bylo kolem roku 1896, kdy už se nejezdilo na vysokých kostitřasech, ale skoro na normálních kolech.

Promenády a koncerty na alejích byly přerušeny válkami, ale poté se s nadšením vrátily. Po 1. světové válce k tomu přispěla iniciativa vojenského kapelníka kapitána Bartoše, který se zasloužil o postavení hudebního pavilonu. Projekt pavilonu vypracoval architekt Otakar Weinzettel, stavěla firma Agustina Teverného v roce 1925. V pavilonu či v glorietu účinkovala různá hudební tělesa produkující hudbu zjednodušeně řečeno od vážně po ne zrovna vážnou. Oblíbené byly vojenské pochody jednak vojenských posádek a za druhé Spolku bývalých vojínů a úředníků.

V místních listech byl vždy předem uveden program, kdo bude na alejích hrát a co bude hrát. Pozoruhodné je, že listy neuváděly, že by se tam hrál charleston, šimi, šraml apod., z čehož by šlo odvodit, že toto se tam asi nehrálo. K hudební produkci patřily poutě, pokud to dovolil prostor alejí. Do večera se čekalo na ohňostroje. K alejím patřil malý park blíže k restauraci Tivoli nazvaný Schillerův, hovorově Šilerák, kde nad Vltavou stál také gloriet, ale asi se tam nekoncertovalo, chodili tam zamilovaní.

Májová veselice na snímku z roku 1959 je možná jedna z posledních. Dole Háječek ovládlo letní kino a filmové festivaly. Aktivity z alejí byly přeloženy za muzeum (dnes by to bylo před muzeum). Hudební pavilon na alejích chátral, pak byl opraven, pak opět chátral a zase byl opraven, jeden čas byl do něj zakázán vstup a to se několikrát opakovalo. Pavilon sám o sobě je stavebně zajímavý. Má prvky doznívajícího kubismu stejně jako schodiště dolů do Háječku.

Krumlovské aleje nechal vysázet purkmistr Vincenc Strandl po roce 1815. Byl váženým purkmistrem v letech 1815 až 1840.  Napřed topoly, s nimiž však byly špatné zkušenosti, potom lípy, módní jilmy později, už ne za Strandla. Vincenc Strandl, žil v letech 1760 až 1842, byl pokrokový purkmistr. Kultivoval město, zasloužil se velkou měrou o zřízení divadla, marně protestoval proti bourání hradeb a hradebních věží (o tom rozhodly krajský a zemský úřad, jimž byl purkmistr podřízen).

Justiční palác z roku 1903 stojí v rovině alejí, ale původně byla v těch místech proláklina po Krumlovském rybníku. Aleje málem přišly před stavbou soudu o kouzlo promenády. Původní projekt počítal s tím, že směrem k Malši, tedy na aleje, bude stát trakt, ve kterém bude věznice. Hlavní průčelí mělo být do dnešní Lidické. Zvedla se nebývalá vlna protestů, shodně Češi i Němci, že tohle ne. Nenechají si zničit aleje zamřížovanými okny věznice a povykováním trestanců. Autor projektu z Vídně musel projekt přepracovat.