Ještě před sto lety panovala v českých lesích nevypsaná válka mezi pytláky zvěře a hajnými, která byla často vedena nemilosrdně na život a na smrt. Dodnes lákají staré kriminální případy vražd hajných a pomsty pytláků. K jednomu takovému příběhu došlo na začátku 20. století nedaleko Českých Budějovic u Chotýčan.
Tehdy ve schwarzenberských lesích řádila pytlácká tlupa bratrů Mrázkových z Lišova. Jejich akční rádius byl velice široký a srnčí zvěř chodili pytlačit až k Hluboké. Mrázkova banda patřila k zámožnějším pytlákům, kteří byli vyzbrojeni puškami, které většinou nosili ukryté pod těžkými koženými kabáty. Chudší pytláci si většinou vystačili s drátěnými oky, kterými se snažili lovit zajíce.
Oblíbeným místem pytláků byl les severně od statku Chyňava, ve kterém se dodnes křižují cesty z Borku na Chotýčany a z Hluboké na Lišov. Pytláci vypozorovali, že když se při vichřici poškodí plot poněšické obory a uprchne odtud několik jelenů, cesta těchto majestátných zvířat většinou vede právě do tohoto lesa k Adámků strouze. Ani hajní nezaháleli a o stále drzejší tlupě získávali stále více informací, i když zatím vždy jen našli v lese zahrabané srnčí vnitřnosti. Nakonec schwarzenberští hajní zjistili, že Mrázkové půjdou pytlačit v noci z 9. na 10. února 1906 do lesa u Chyňavy. Pro tuto noc sem bylo soustředěno velké množství hajných a myslivců z širokého okolí.
Celá noc proběhla klidně, teprve v ranní mlze se ozval výstřel od Adámků strouhy. Bylo jasné, že pytláci budou muset překročit císařskou silnici. Tak náhle stanul před mladým hajným Jakubem Pulcem z nedalekých Chotýčan teprve pětadvacetiletý pytlák František Mrázek, jinak truhlářský pomocník z Lišova. „Zahoď zbraň a ruce vzhůru!“ vyzval Pulec pytláka, ale Mrázek se nechtěl vzdát lacino. Jak se přesně seběhly následující události, již nevíme. Ale jisté je, že Mrázek i Pulec po sobě stihli oba vystřelit, přičemž byl Pulec postřelen do obličeje a Mrázek utrpěl průstřel hlavy. Přesto ho k zemi srazila až rána pažbou pušky do týla od dalšího hajného, který na místo přiběhl. František Mrázek nebyl ihned mrtev a hajní ho stihli odnést na nedaleký chyňavský statek, kde teprve zemřel. O dva dny později byl pohřben v Lišově.
Pulcovo zranění naštěstí nebylo vážné, ale oprávněně se bál pytlácké pomsty. Požádal tedy o přeložení do jiného revíru. Podle lidové tradice byl přeložen až na Šumavu, ve skutečnosti ale zůstal na Hlubocku, ale na levém břehu Vltavy. Mstě ovšem neunikl. Jednoho dne byl přepaden, svlečen, svázán a položen do mraveniště. Jednalo se o starý a krutý způsob vraždy hajného. Pulec byl ale naštěstí včas objeven a zachráněn, i když bylo jeho tělo značně opuchlé. Že se nejednalo o nic nového, dosvědčuje i takzvaný černý kříž, který můžeme najít ve Velechvínském polesí, jen několik kilometrů od místa zastřelení pytláka Mrázka. Ještě ve 40. letech 20. století byl na tomto kříži čitelný text: „Tento kříž svatej postavenej byl na památku toho, že na místě tomto lidskej život smrtí mučednickou dokonán byl. Hajnej byl pytlákama lapen, hlavou dolu ke stromu přivázán, roubíkem opatřen, do brabeniště dán a tak svému osudu ponechán.“
O smrti pytláka Mrázka se v kraji dlouho mluvilo. Na místě jeho postřelení se objevil kříž a o události samotné dokonce vznikla kramářská píseň Zafoukej větříčku, ode dvora Chňavy, zpívaná na nápěv známé písně Nezacházej slunce. Kříž pytláků, jak byl Mrázkův kříž tradičně zván, byl odstraněn kolem roku 1950. Teprve v roce 2013 byl místními nadšenci obnoven.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
