DRBNA HISTORIČKA: Ulice U Černé věže a její proměny

Podle historických názvů ulice U Černé věže by se mohl vyučovat dějepis. Žák, student nebo posluchač by vyjmenoval, jak šly názvy za sebou a dál by nemusel nic vysvětlovat. Židovská ve 14. století, Markétská po roce 1505, kdy byli Židé vyhnáni z města, opět Židovská po roce 1566, kdy se Židé vrátili. Mikulášská, Sterneckova od roku 1875, Sterneckgasse za německé okupace, Obchodní v roce 1945, ulice UNRRA od roku 1946, Stalingradská od roku 1950, Volgogradská v letech 1961 až 1963, Kopeckého od 1963, Jirsíkova od roku 1968 a od roku 1974 U Černé věže.

Mezitím se ještě diskutovalo o jiných názvech. Zvláštností je, že biskup Jan Valerián má v ulici U Černé věže sochu, ulici tady měl, ale dnes má „svou“ ulici jinde (vede kolem hereckých domů). Pojmenování U Černé věže se jeví jako stabilní, ale praktické není. Podobně, jako když politici na radnici přejmenovali Londýnskou na U zimního stadionu a Děkanskou na U Malše. 

Sterneckova ulice na pohlednici poslané v roce 1902 se proti současnosti změnila jen trochu. Třetí dům od leva se přestavěl na obchodní dům Müller, později obchodní dům Šulista, pátý dům zleva si přestavěla firma Sukna – Švejda a na rohu Hroznové vyrostla Pragobanka. Druhý dům zleva, za c. k. a v období 1. republiky rodiny Schwarzkopfů, je spojen s hercem Národního divadla Eduardem Kohoutem. Narodil se dne 6. března 1889 v Kněžské ulici č. 12. Na to, že je to rodák Budějc, hrál několik let v Národním divadle a byl prohlášen zasloužilým, ale i národním umělcem, se toho o něm moc neví.

Otec Eduarda Kohouta, Vojtěch Kohout, byl mistr truhlář z Třeboně, vzal si zdejší Kateřinu Křížovou a v Kněžské si otevřel obchod, dílnu a sklad. V roce 1891 se Vojtěch Kohout přestěhoval z Kněžské do Sterneckovy. Nějak se mu v konkurenci místních truhlářů nedařilo, proto se Kohoutů v roce 1895 vystěhovali do Plzně, kde výrazně uspěli: „Kohoutův nábytek – nejlepší nábytek českého západu.“ Eduard Kohout začal chodit do školy v Plzni, ale na rodné město nezapomněl.

Eduard Kohout, byl představitelem divadelního herectví 1. poloviny 20. století. Typem byl perfekcionista. Od roku 1939 bydlel v Praze na Kampě. Jmenoval se správně František Eduard Kohout, ale jeden čas, pod vlivem básníka Fráni Šrámka, se začal psát Fráňa Kohout. Později si to rozmyslel a používal jen jméno Eduard Kohout. Zemřel na Kampě osamocen. Vždy říkal, že jeho milenky jsou herecké role.

V domě, kde sídlil truhlář Vojtěch Kohout, než se přestěhoval do Plzně, bývala od roku 1902 známá, dnes už zapomenutá, pražská uzenářská jídelna U Nepomuckých. „Uctivé oznámení z Prahy. Bychom vyhověli přečetným přáním p.t. obecenstva v Č. Budějovicích s obvyklou největší ochotou, odhodlali jsme se zařídit od 12. února 1902 ve vlastní režii i správě pod naší firmou Anna Nepomucká, továrna na zboží uzenářské v Praze 1, Na Perštýně 342, prodej výhradně jen našich vlastních chvalně známých a oblíbených výrobků uzených ve Sterneckově ulici 10 v domě pana Schwarzkopfa. Dvakrát denně čerstvé. Zároveň tímto uctivě sdělujeme, že přerušili jsme dodávky našich výrobků dosavadnímu našemu odběrateli panu Čeňku Ašenbrylovi v Plachého ulici.“ Z dobových listů se nedá konkrétně zjistit, proč a v čem se nedohodli, faktem zůstává, že pražské uzeniny U Nepomuckých ve Sterneckově ulici zanikly, ale uzeniny u Ašenbrylů v Plachého uličce byly v provozu ještě po roce 1948.