Už od roku 1816 stál v Budějcích hostinec U Černého vola. A pravděpodobně ještě dávno předtím. Vystřídal spoustu majitelů a jmen. Dnešní díl Drbny historičky se podrobně podívá právě na tuto budovu v Kněžské ulici.
V Kněžské ulici si před rokem 1816, v domě dnešního čísla 18, zařídil řezník Bartoloměj Stráský hospodu. V domě bývala hospoda už v 16. století, soudě podle toho, že v roce 1550 koupil dům Michal Römer od Mikuláše Steinheysla včetně várky za 500 zl.Bartoloměj Stráský ale na starou hospodu nenavazoval. Zařídil si ji zřejmě zcela nově a toho roku 1816 podal žádost na radnici, aby pro podnik získal souhlas k používání názvu U Černého vola. K tomu patřilo i řeznictví.
Radnice souhlasila, ale měla podmínku, že musí zaplatit 10 zl. ve prospěch chudých. Postupně hospoda povýšila na zájezdní hostinec, do stájí se zajíždělo ze zadu z Hradební ulice. Ještě v adresáři z roku 1950 je uváděno „U Černého vola, ubytovací hostinec“. Jak přišel hostinský Stráský na název U Černého vola, se sotva zjistí. Vysvětlením by mohl být sv. Lukáš, který je patronem hostinců (ale také lékařů, umělců, knihařů apod.) a měl ve znaku okřídleného býka.
Mezi býkem a volem je však dost velký rozdíl, zejména v temperamentu. V Praze vedle Lorety je také hostinec U Černého vola, což byl původně renesanční dům tohoto domovního znamení, které nemuselo souviset se sv. Lukášem. Bartoloměj Stráský mohl o pražské hospodě a sv. Lukášovi vědět. V čase kolem roku 1816 byl vůl normální silné tažné domácí zvíře. Použití vola k nespisovnému osobnímu oslovení je pozdější. Při zavádění koňky se kupříkldu volové zkoušeli, ale komise konstatovala, že vůl je velmi silný, utáhne více než kůň, ale je málo učenlivý.
V 19. století se U Černého vola vystřídalo několik hostinských, až dne 2. února 1895 převzal hostinec z pozůstalosti po Jakubu Řepovi do své správy Vojtěch Holanský. To byl zemský a říšský poslanec, majitel mimo jiné statku ve Staroměstské ulici a hostince Alžír. Odstranil nápis U Černého vola a instaloval velký nápis U HOLANSKÝCH, ale bylo to marné, pořád to bylo U Černého vola. Věnoval se politice, pobýval ve Vídni a roku 1903 předal hostinec Martinu Caplovi. Když Vojtěch Holanský skončil s politikou, stal se restauratérem na nádraží v Jihlavě.
Hostinec U Černého vola vedla potom léta Anna Caplová. Po roce 1924 koupil dům Josef Nekola a dodnes jeho potomci jsou s domem spojeni. Na reklamě Josefa Nekoly je černý vůl vyobrazen. Je však trochu vitálnější než vůl, něco jako býk. Nápad to byl dobrý. Černý vůl se vrátil v roce 1968. Projektový ústav Stavoprojekt předložil dne 3. července 1969 na úvar hlavního architekta radnice studii na vybudování hotelového komplexu s názvem „Hotel U Černého vola“.
Areál by zahrnoval původní objekt v Kněžské ulici a sahal by zadní částí do ulice Hradební. Měl to být prvotřídní hotel, jaký v té době město nemělo. Už se na tom začalo z Hradební pracovat. Vyboural se tam prostor (dodnes tam zeje prázdnotou), ale začal platit pendrekový zákon, který podepsal Alexandr Dubček, radnice začala kádrovat podle Bilakova nepříčetného Poučení z krizového vývoje sama sebe a dobré projekty zanikly. Je možné až jisté, že název Hotel U Černého vola se politikům nelíbil, proto zařídili hotel Gomel na Pražské (měl se jmenovat Máj a Mír).
Josef Nekola spolupracoval s radnicí v zájmu chudých za hospodářské krize v roce 1930. Od února 1930 se u Nekolů či U Černého vola podávala hovězí polévka s chlebem každý den kromě neděle na poukázky, které se vydávaly na městském úřadu v kanceláře číslo sedm zdarma. Radnice tak řešila nouzi nezaměstnaných obyvatelů. Nekolům hradila jen režijní náklady. Hostinec U černého vola je stále v paměti podobně jako jiné dobré hostince U Kapra, U Srdíčka, Rychta, U České chalupy a další.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
