V dnešním díle se podíváme na jednu z nejznámějších ulic v Budějcích. Ulice Karla IV. je přímou spojkou s náměstím a denně jí projde několik stovek lidí. Jak se ulice proměnila a co zde zůstalo si přečtěte v dnešní Drbně historičce.
Na pohlednici pořízené před rokem 1908 je zachycen průhled od náměstí směrem k Mlýnské stoce. Ta sice není vidět, ale za Mlýnskou stokou, vlastně už na Senovážném, stojí stará nemocnice opticky ulici, tehdy Vídeňskou, uzavírající. Ulice trochu zatáčí doprava kolem kostela sv. Rodiny z roku 1888 se štíhlou věží. Na vozovce ještě nejsou položeny tramvajové koleje, z čehož se dá odvodit, že je to situace před rokem 1908. Tramvaje tudy prvně projely na konci roku 1908.
Vlevo výpravný dům s vídeňským štukovým dekorem je palác Včela z roku 1896. Projekt vypracoval Paul Brang z Vídně a hned od začátku byla v 1. patře v provozu vyhledávaná kavárna Central, která měla okna také na náměstí. Z ulice se šlo rovnou po dlouhých schodech nahoru. Znalec města již zesnulý František Valeš ze Široké ulice vzpomínal, že schody dělaly společensky unaveným hostům při pozdním odchodu z kavárny potíže. Naštěstí byl na schodech koberec.
Vpravo jsou dva vysoké domy s barokními štíty a s podloubím. Za nimi je nižší Malý pivovar. Nestojí ještě Pozemková banka, jinak dům U Smetanů. Oba domy vpravo s podloubím byly hrubě a zcela zbytečně zbořeny. Nejprve v roce 1928 druhý dům, který koupila firma Baťa a prosadila si na radnic demoliční výměr. Se zbořením domu s podloubí nečekaně souhlasil i Klub za staré Budějovice v čele s Adolfem Trägerem. Může se diskutovat, jak je hodnotný barokní nebo klasicistní dům oproti funkcionalistickému domu Baťa, ale v tomto případě byla pro město nejcennější podloubí, která firma Baťa nerespektovala.
V historickém jádru města je v současné době na délku přibližně 1,4 km arkád podloubí. Na první pohled je to dost, jenže např. Bern ve Švýcarsku má arkády dlouhé celkem 6 km a zejména proto je zapsán v UNESCO jako kulturní dědictví. V 1. polovině 20. století za režimů c. k. a 1. republiky zmizelo v centru města podloubí v místech, kde stojí banka v Krajinské, Broukárna (předtím obchodní dům Glogau), část Savoye (předtím Velký pivovar), Split v České a dva domy v Hroznové.
Přibylo výtvarně dobré podloubí hereckých domů, hranaté podloubí přístavby pošty u Mlýnské stoky, krátké hranaté cukrárny v Biskupské a jeden dům v Kanovnické (bývalý Svazarm). Novodobé hranaté podloubí měl také dům U Ještěra v Kanovnické, ten zmizel celý. Jaký význam prvek má podloubí pro město, se dostaví při představě, že v Budějcích by nebylo žádné podloubí, ani na náměstí.
V domě zcela vpravo, kterého je vidět jen malá část, a který měl za c. k., býval léta hostinec U Felklů, dnes již zapomenutý. Název byl podle majitele domu Andrease Völkera. V prvním domě vpravo, který má podloubí, měl od roku 1912 módní pánský závod (nákrčníky, anglické raglány, módní vesty apod.) Josef Lebeda, jenž se přistěhoval z Prahy. Později vedla obchod Marie Melmerová. Dámy chodily do domu do salónu pěstění krásy PARISIEN, zejména na barvení vlasů, obočí a kosmetické masáže. Dáma s novou „hlavou“ a kosmetickými masážemi obličeje není tedy dnes po asi 90 letech nic nového.
Ve druhém domě s podloubím, který zbořili Baťů (ale ne zdejší Baťů, to byl pan profesor Baťa) a kde v čase pohlednice sídlila Emma Zeis, módní závod, měla sídlo rychle se rozvíjející společnost Radioton a klempířská firma Boreš. Radioton se potom přestěhoval do Kněžské. Zbořeno bylo necelých 100 m podloubí, ve srovnání s 1,4 km to není mnoho, ale nemuselo mizet vůbec.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
