DRBNA HISTORIČKA: Městské lázně

Na konci ulice Karla IV., vlevo před Mlýnskou stokou, stály do roku 1978 městské lázně. Nechal si je postavit v dobovém stylu v roce 1887 Ferdinand Hrbek. Slavnostně lázně otevřel 20. ledna 1888. Nabídl veřejné moderní parní, vanové a uhličité koupele, do toho času ve městě nic takového nebylo. Radnice uvažovala již dříve o městských lázních v České ulici, ale otálela. Ferdinand Hrbek ne.

Středověkých lázniček bývalo ve městě několik, nejznámější vlastnila lazebnice paní Manie, hovorově Manda, kde se podle dobových rytin koupalo a mylo v jedné místnosti ve dřevěných kádích. Ferdinand Hrbek vybavil lázně skoro jako v Karlových Varech, jen v menším měřítku, a bez pramenů kolem řeky Teplé. Té se nemohla Mlýnská stoka rovnat, i když tehdy byla čistá a rybnatá.  

Pohlednice představuje lázně a Packertův dům vlevo v období c. k. Podle toho, že nejsou patrné koleje tramvaje a kandelábry, byla pořízena před rokem 1908.  Zprvu nebyly v lázních bazény, ty se vybudovaly v rozšířené části objektu v roce 1927. Větší bazén měl rozměry 8 x 3 m a hloubku 1,3 m. V novější době v něm pořádaly některé školy mini výuku plavání. S největší pravděpodobností se ale celá třída do bazénu nevešla.

Současně se v roce 1927 otevřely lidové sprchy pro lidi finančně slabé, jak bylo přesně uvedeno v upoutávce. Tehdy za první republiky neměla celá řada starších činžáků koupelny. Pověstná byla kovová klecová sprcha, do které stříkala voda ze všech stran. Snad stříkala voda teplá. Vyskytl se také termín, že je to druhá budějcká železná panna. Zajímavostí byly manželské vany, kdy se mohli ve vaně najednou koupat oba. K provozu sloužilo 37 kabin. Přibylo 12 nových kachlíkových van do podlahy zapuštěných. Zařízena byla rozsáhlá čekárna, čítárna, bufet a holírna. 

V roce 1946 byly lázně znárodněny. V provozu zůstaly až do roku 1977. Zájem klesal po otevření plaveckého stadionu na Sokolském ostrově v roce 1971, ale své hosty měly. V bazénu o hloubce 1,3 m se dalo postávat, společensky konverzovat a  projednávat obchodní záležitosti, přičemž jim z vody vyčnívaly jen ramena a hlava. Malým jedincům jen hlava.  

Městské lázně (setrvával též název Ferdinandovy) a Packertův dům, ve kterém bylo naposled květinářství a čistírna, byly zbořeny kvůli krajské politické škole KSČ. To byl poslední nápad, protože předtím se tam měla postavit nová budova ONV, s kterou už souhlasil okresní konzervátor. Zbořena byla i zástavba v půdorysu gotické Hradební ulici a dům U Ještěra v Kanovnické. Politická škola byla spolu s ubytováním pro posluchače upřednostněna. Doufalo se, že tam alespoň vznikne něco pořádného, ne-li architektura, ale postavil se pouze placatý skoro panelák.

Radnice a politické orgány zastávaly stanovisko, že areál musel být plochý, aby pohledově výškou nenarušil prioritu Černé věže. Je možné, že to myslely vážně. Krajská politická škola KSČ byla okázale zřízena dne 18. července 1948 v dračím zámku Sokolov za Včelnou. V roce 1949 byl ředitelem jmenován Lubomír Štrougal, který právě dokončil studium na právnické fakultě UK. Později se škola přestěhovala do Kněžské. Zrušena, obnovena, jeden čas sídlila v Kolodějích nad Lužnicí. Dála pak tak, jak potřebovali a upevňovali si pozice politici. Nejméně, co město v roce 1978 potřebovalo, byla nová krajská politická škola KSČ. 

Nevlídné (málokdo tudy chodí, nic tam není) asfaltové nábřeží po levém břehu Mlýnské stoky podél dnešní konzervatoře oživily po roce 1990 prodejní stánky (hrubě nespisovně nazvané hovorově mexiko-plac).