Z objektů postavených kolem roku 1908 na pohlednici z období c. k. stojí vlevo již jen původní administrativní budova městské elektrárny na rohu Novohradské silnice a dnešní ulice Mánesovy, tehdy ještě neprůjezdné. Uprostřed je elektrárna s komínem. Vpravo vozovna tramvají. Parní elektrárna tehdy nijak město nezatěžovala, měla malý úlet popílku, poněvadž spalovala tříděný kvalitní ořech mostecký.
Pro provoz a chlazení používala vodu z Mlýnské stoky, která tenkrát tekla okolo, a dokonce protékala těsně kolem Novohradské u cvočkárny. Vodu ohřívala. U výtoku do Mlýnské stoky bývalo oblíbené koupaliště mládeže. Jen při najíždění turbiny vytékal někdy do Mlýnské stoky olej, čemuž koupající se kluci říkali - teče „sejrovka“.
V prostoru elektrárny bývala zahrada s rybníčkem se sochou vodníka a také kuželník, kde se scházeli zaměstnanci elektrárny (JČE) bez rozdílu postavení včetně ředitele Ing. Pavla Hřebačky snad ještě po roce 1945.
Radnice s postavením elektrárny ve srovnání s jinými městy, i menšími, nápadně nebo nenápadně, to, jak se to vezme, nespěchala. Měla městskou plynárnu, která dodávala do města dostatek svítiplynu. Na konci 19. století se město značně rozrostlo, mimo jiné od Nemanic do Rožnova a plynárna na všechno nestačila. V jiných městech řešili vzdálenosti pouliční elektrickou dopravou. V roce 1888 uvažovala radnice o tramvajích koňských. Až dne 12. října 1901 na schůzi obecního zastupitelstva se rozhodlo, že bude uzavřena smlouva s Mezinárodní elektrickou společností v příčině zřízení elektrárny pro elektrické osvětlení, elektrické tramwaye a dodání síly pro účely průmyslové. Dne 31. července 1901 byla k tomu zřízena elektrická komise.
Pořád se jednalo a jednalo, až konečně na začátku roku 1908 koupila radnice pozemky od pánů Israela a Jindřicha Kohnových za c.k. tabákovou továrnou a začalo se stavět. Stavěly firmy Josefa Huptvogela a Jakoba Stabernacka. České vlastenecké místní listy kritizovaly německou radnici, že zadala stavbu svým straníkům. Elektrárna zahájila činnost dne 8. února 1909. Tramvaje od nádraží na náměstí jezdily už na konci roku 1908, ale na provizorní dynamo.
Secesní vozovna tramvají s hodinami a oblou střechou vedle elektrárny byla léta po zrušení tramvají v roce 1950 pořád předmětem zájmu zejména kluků, kdy se tramvaje z Mostu zase vrátí. Ve vozovně bývalo osm tramvají a dva vlečné vozy. Dnes by se alespoň jedna souprava hodila spolu s koňkou do muzea dopravnictví.
V sobotu dopoledne dne 6. října 1984 byl kolem areálu elektrárny, tehdy již více teplárny, uzavřen prostor a pyrotechnici založili do původního, ale stále bytelného, komínu nálože. Minutu před 13. hodinou se ozvala píšťalka a v amplionech zvukových signál, přičemž se začalo počítat. Poté nastal výbuch. Podle svědků komín překvapivě chvíli stál jakoby nic. Potom se naklonil a padnul přesně tam, jak demoliční firma ze Svitav vypočítala. Účastníci stržení teplárenského komínu vida jak tam „jejich“ komín bezmocně leží, byli však dle pamětníků většinou rozpačití.
Jihočeské elektrárny, a. s., byly založeny na valné hromadě dne 21. prosince 1920. Ředitelství JČE napřed sídlilo v Praze na Malé Straně, Tomášská 10, potom kolem roku 1925 doma na Novohradské, a nakonec od roku 1928 ve svém elektrárenském paláci na Lannovce, kam se též přestěhovaly i regionální elektrárenské svazy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
