České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Zločin v Černici

Příběh pokračuje o čtrnáct dní později. V úterý 20. května pásl chlapec Václav Kroneisl u lesa nad Včelnou dobytek. S hlídáním mu pomáhala dvanáctiletá Magdalénka. Z výpovědi Václava plyne: „Když se schylovalo k večeru, chtěli jsme hnáti dobytek domů a tu jsme zpozorovali, že se ztratilo malé dobytče. Velmi jsme se polekali a začali jsme dobytče hledat. Z houštiny jsme náhle uslyšeli bučení. Když jsme se tam prodrali, uviděli jsme dobytče, jak klečí před něčím na předních nohách, teskně bučí a zůstává ještě chvíli klečet, ač jsme jej švihali, aby odešlo. Na zemi ležela monstrance a opodál Svatá Hostie.“

Tolik historický úvod. V dnešním dílu mi hodně pomáhá útlá knížečka Památný kříž v lese nad Včelnou u Českých Budějovic. Velmi rád bych poděkoval autorovi tohoto textu, který vydal tuto knihu „samonákladem“ na přelomu 19. a 20. století.  Mám ale k dispozici pouze nekvalitní fotokopii knihy, kde jsem jméno autora nedohledal.

Na místě nálezu monstrance a sv. hostie byl se svolením Kapitulní Konsistoře vztyčen kříž. Celkem bylo na jeho stavbu spotřebováno 17 povozů kvádrů kamene, cihel, vápna a písku. Dovedný zedník ze Včelné Josef Petrlík postavil se svými dvěma pomocníky hlubokou podezdívku, do které zasadil kovový kříž s tabulkou, na které byl text v německém a českém jazyce.

Český text zněl – „Laskavý čtenáři. Toto mjsto swaté gest! Zde dne 20. května 1845 nalezena byla neyswětegšj Swatost oltářní z Černického chrámu Páně 5. května swatokradežnj rukau odcizená. Naučenj: Neodcházeg odtud, dokud se za obracenj onoho swatokradžnjka a všech hřjšnjku nepomodljš a umiň sobě: Bohu milau zachovati newinost, kdykoli na swatem mjstě stogiš. F.L.J.D.M.H.“   

Pokud budete chtít vidět toto památné místo, jeďte směrem z Českých Budějovic na Včelnou. Téměř na úpatí kopce, na konci vesnice, je odbočka doleva k nově postaveným domkům. Po pravé straně cesty je poměrně hustý a neudržovaný lesík. Asi 50 metrů od hlavní silnice je v něm pěšinka, která vás zavede ke kříži, který má svou historii. Fotografie Milana Bindera vám v orientaci jistě pomohou.

Ještě malá poznámka na závěr. Malá Magdalénka byla mojí praprapraprababičkou. Její druhá dcera se totiž přestěhovala do Římova, kde se vdala za rolníka Josefa Pávka.  A já jsem čtvrtinový Pávek.