pondělí 17. února 2020 Miloslava

DRBNA HISTORIČKA: Socha Jana Žižky z Trocnova měla stát na náměstí Jiřího z Poděbrad

V dnešním dílu Drbny historičky se podíváme na náměstí Jiřího z Poděbrad a přilehlé ulice. Že nevíte, kde to je? Fotografie vám jistě napoví. Historik Jan Schinko se zaměřil na stavění paneláků.

Snímek z konce 60. let 20. století představuje paneláky na Lidické. Vpravo vede ulice L. M. Pařízka, dříve Budovatelská, která zakryla původní Roudenskou. Vlevo se rozbíhají ulice Schneiderova a generála Svobody. Prostor se nazývá náměstí Jiřího z Poděbrad, což málokdo z druhého konce města ví. Přitom ulice L. M. Pařízka končí na Jungmannovo náměstí a o tomto náměstí už neví skoro nikdo.

V roce 1952, když nám nechvalně známý ministr Kopecky daroval jezdeckou sochu Jana Žižky z Trocnova, uvažovala radnice postavit sochu zde na náměstí Jiřího z Poděbrad. Mělo by to i historickou návaznost, ale další nechvalně známý ministr Nejedlý nařídil, že Jan Žižka musí stát před radnicí. 

Paneláky v 60. letech se stavěly pod vlivem světové výstavy v Bruselu (atomium, nové tvary, barvy, materiály). Sice byly montované z panelů a bytových jader, něco vyzděno cihlou, ale byl to mini brusel. Hodnotné byly první paneláky Experiment a Koldům a v nich zařízené kavárny Expík a Perla. Svěží barvy, trojúhelníky, nečekané linie apodobně. V tom duchu byly ještě postaveny paneláky Expo a Dalamánek a sídliště na Lidické. Potom politici styl brusel vytlačovali z projektů se záminkou, že na to nejsou peníze. Brusel totiž přišel ze západu. Další paneláky už tak dobré nebyly. Později v 80. letech radnice veřejně přiznala, že paneláky mají čím dál tím horší vizáž. 

Panelák nemá dvůr jako klasický bytový dům, třeba jako činžáky v Praze na Žižkově, kde se na dvoře tvořilo mikroklima a společenstvo domu. Kolem paneláku byl a je volný prostor, profukoval vítr, a centrum dětí bylo klepadlo na koberce, nebo kočárkárna. Vědci zkoumali populaci, která vyrostla na dvoře pod pavlačí a tu která vyrostla u klepadla pod balkony paneláku, jak se liší, ale nic podstatného nezjistili. Technický rozdíl byl v tom, že v činžáku se muselo topit a objednávat uhlí.

Panelák Experiment se stavěl v letech 1958 až 1961, Koldům 1958 až 1964. Koldům není typický kolektivní dům jako v Litvínově, kde se plánovalo, že obyvatelé budou žít v kolektivu. Jídelnu měli v koldomu, restauraci, obchody, společenský sál a služby také. Postupně se ukázalo, že z koldomů chodili lidi ke kadeřníkovi, do společnosti, na pivo, nakoupit a jinam.

Termín Experiment vzniknul z pracovního názvu experiment. Strana a vláda (stranou se rozuměla KSČ) pod tlakem rostoucí bytové krize rozhodla stavět ze stavebních dílců, z cihel to šlo pomalu a krize by se nevyřešila, a určila několik měst, kde se tento experiment provede. Plán byl – vyřešit bytovou krizi do roku 1970. Nevyřešila se, i když Pozemní stavby jely naplno. Oznámily, že každý panelák ve hrubé stavbě postaví za 99 dnů a předvedly to.

Po sídlišti Lidická a Modrá hvězda se stavělo v Pekárenské a okolí, na Pražské a v nové Staroměstská (původní Staroměstská, starší než Budějovice, byla zlikvidována). Následovaly velká sídliště ve Čtyráku. V místech sídliště Vltava byly zbořeny Remlovy Dvory. Tehdy se objevil název pro panelák - krabice. Jedna jako druhá. Barva šedá nevýrazná, nověji stříkaná fasáda. Vliv měly nízké rozpočty, do kterých se architekt musel vejít. Nejlacinější je krychle, za ní hned širší kvádr. Posledními velkými cihlovými stavbami ve městě byly Pozemní stavby a Geodézie.

Autoři

Štítky Drbna historička, náměstí Jiřího z Poděbrad, České Budějovice, Jan Schinko

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.