Jan Schinko se v dalším dílu Drbny historičky podíval na Krajinskou ulici. Konkrétně na domy, které v ní stojí. Našli jsme tam asi 11 pekařství, obchodní dům Teta, spořitelna, staré masné krámky nebo obchodníka Karla Micka.
Jednoho dne před rokem 1928 v dopoledních hodinách byla Krajinské třída ve směru od Mariánského náměstí téměř neprůjezdná. Na vozovce postávají potahy, kočáry a káry. Vzadu skoro až na náměstí se rýsuje tramvaj. Mohlo to být dříve než roku 1928, poněvadž to už by se v Krajinské vyskytl nějaký automobil. Asi byl výroční trh. Lidi z okolí nechali potahy u zájezdních hostinců U Zlatého beránka nebo U Zlatého lva a šli na náměstí pěšky. Řemeslníci měli ruční dvoukoláky.
Vpravo ve směru do města stojí část domu Poláků, následuje dům s podloubím Neumannů, dům U Zlatého beránka, dům U Zlatého lva a pak vysoký průchodní dům. Josef a Marie Polákovi koupili dům v roce 1924 od Václava a Františka Ornestových za 139 tisíc korun. Josef Polák byl mistr klempíř (pokrýval například měděným plechem rokokovou báň klášterní věže). Spolu s dalším klempířským mistrem Vojtěchem Svobodou z Rybní ulice jezdili pro plechy do solnice na Piaristickém náměstí, v níž měl sklad železář Svoboda z Hroznové. Dnes je v solnici pivnice, ale bývala to městská sýpka (Kornhaus), skladiště (Zeughaus), chvíli sklad soli (Salzhaus), Taschekhaus a dům plechů (Blechhaus).
Další dům č. 37 má podloubí. Ve městě se prezentuje jako kubistický dům, ale má jen pozdně kubistickou fasádu. Dům je renesanční, o čemž svědčí klenby v podloubí a v domě. Za Jana Hamra po roce 1923 se přestavělo průčelí podle návrhu Otakara Weinzettela v pojetí obloučkového kubismu. Vyloženě čistý kubismus (český kubismus je v Evropě unikátní) to není. To už byla 20. léta 20. století a do města se tlačil styl art deco. (V Krajinské je ještě několik domů v pozdním kubismu.)
Jan a Emilie Hamrovi koupili dům v roce 1923 od pánů Dobroslava, Oldřicha a Jaroslava Zátkových a také dům vedle (bez podloubí) za 190 tisíc korun. V přesně nezjištěném čase Hamrovi z domu odešli, protože ve 30. letech byli v domě přihlášeni jen Neumannové (Alois, Bohumil, Jaroslav a Marie). Bohumil Neumann si již dříve v domě roku 1907, tehdy u Zátků, zařídil prodej velocipedů, motocyklů, pneumatik a v dílně niklování a smaltování. Jan Hamr převzal v roce 1910 moučný sklad firmy Bratří Zátkové po krupařce Josefině Coufalové.
V jednom domě tak byla kola, motocykly, pneu, niklovalo se, smaltovalo se, prosperoval koloniál, maso a také knihařství Jaroslava Vyhnala a truhlářská dílna Karla Wildmanna. Připočteme-li k tomu, že v Krajinské mělo sídlo asi 11 pekařství, obchodní dům Teta, spořitelna, staré masné krámky a obchodník Karel Micko v jiném domě používal slogan – Co hledáš, nejdeš u Micka, byla Krajinská úplně soběstačná. Tolik firem v jednom domě představuje též školu tolerance a shovívavosti. Nejen, že se snesly, ale podle pamětníků si v domě pomáhaly.
V dalším domě s podloubím č. 35 býval zájezdní hostinec U Zlatého beránka. V pavlačovém dvorním traktu byly hostinské pokoje. Na první pohled je vidět, že dům má dvě části (původně dva domy na úzkých gotických parcelách) a dvojí arkády loubí. Průčelí bylo sjednoceno po roce 1774. V roce 1896 koupili hostinec manželé Josef a Albína Nových, roku 1908 Měšťanský pivovar. Následuje klasicistní dvoupatrový dům s někdejším zájezdním hostincem U Zlatého lva.
