V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na Rudolfovskou nebo také Třeboňskou. Od sadů až k rolnické škole, návrší Na Mýtě se nazývalo Krásná vyhlídka, je Rudolfovská jako přímka. Na sadech přímka končí. To byla vojenská strategie, aby nemohlo vojsko nepřítele vjet rovnou do centra města. Překážkou mu byly vodní příkopy a Mlýnská stoka.
Na snímku pořízeném po roce 1929 je zachycena třída Rudolfovská od viaduktu směrem na Sady. Rok 1929 je rozhodující, poněvadž do toho času stál na rohu Jeremiášovy přízemní domek. V novém domě stylu mezi art deco a novým dravým funkcionalismem, bývala prodejna kuličkových ložisek a technická drogerie. Dnes je dům zase o něco vyšší. Přízemní domky léta na Rudolfovské převažovaly.
Rudolfovská byla vyměřena před rokem 1800 a toho roku se začal budovat. Od sadů až k rolnické škole, návrší Na Mýtě se nazývalo Krásná vyhlídka, je Rudolfovská jako přímka. Na sadech přímka končí. To byla vojenská strategie, aby nemohlo vojsko nepřítele vjet rovnou do centra města. Překážkou mu byly vodní příkopy a Mlýnská stoka. Tehdy to překážky byly, kolem města se vypínaly hradby a v Kanovnické stála bytelná Prašná věž. V Evropě se v té době válčilo, takže kvůli tomu se nová císařská silnice zvaná později Rudolfovská (někdy tak Rybářská, směřovala na Třeboň a Vídeň) dokončila až v roce 1927.
Pravděpodobně se na nové výpadovce po roce 1827 začaly stavět přízemní domky. Do Třeboně se kočáry jezdilo nějaký čas setrvačností Alter Strasse (stará Lannovka). Přízemní domy stály na Rudolfovské ve větším rozsahu ještě v roce 1947. Plán rozvoje města z roku 1948, který vycházel z budovatelského rozmachu 3. republiky (1945-1948) se na Rudolfovskou zaměřil. Bylo na ní napočítáno 16 přízemních domků, 25 jednopatrových domů, 12 dvoupatrových a jen žádoucí tři třípatrové.
Počítalo se s tím, že na Rudolfovské budou nejméně dvoupatrové domy, přičemž tam vznikne významná výstavní obchodní třída. Nová grupa kolem Gottwalda a Zápotockého měla po roce 1948 starost sama o sebe, čímž se plány z roku 1947 neuskutečnily (město asfaltu, veletržní palác, nové divadlo, letecké linky, dálnice atd.) Rudolfovská měla potenciál řezníků, zájezdních hostinců a hotelů.
Vpravo na snímku stojí zachované tři domky představující typ, jak se stavělo a bydlelo na předměstí v polovině 19. století. Připomínají se proto, kdyby nějakou „náhodou“ zmizely. V domku vpravo sídlil za 1 republiky řezník Josef Broulím, ale nebyl to poslední dům Rudolfovské, za ním směrem k viaduktu stojí ještě dva patrové domy a třetí patrový naproti bývalému hotelu U Karla IV. byl zbourán.
Řezníci byli v domě již před rokem 1904, kdy dům koupila Marie Macháčková smlouvou trhovou ze dne 11. srpna 1904 od manželů F. J. Scheinera a M. A. Scheinerové za 16 000 K. Pokračoval Raimund Macháček a po něm za 1. republiky Josef Broulím. Nástupcem byl Josef Mráček, který si podle starousedlíků na Rudolfovské vzal Broulímovo dceru.
Ve druhém přízemním domku (na snímku prostřední dům) měla rodina Kroutlů několik zapsaných živností. Hlavními byly výroba lihovin a lakýrnictví. Po roce 1900 měl v domě Václav Kroutl st. výčep lihovin, hovorově kořalnu. Kořalky byly dle dobové obliby zřejmě kvalitní. V roce 1913 převzal dům Václav Kroutl ml. od svého otce. Současně měl zde Rudolf Kroutl natěračskou firmu a malířství písma. V oboru lakýrnictví pokračoval Adolf Kroutl. Jaromír Kroutl si později otevřel v objektu prodejnu velocipedů. Členové rodiny Kroutlů byli v Sokole a Jaromír Kroutl navíc kleťař, což byli ti, kteří co možná každou neděli zdolali Kleť.
