Čtvrtek, 29. srpna 2019, 17:01
Před deseti lety byla mašinka, vystavená před vlakovým nádražím, odvezena do Lužan. Dostala se k nám v roce 1975 přes nádraží v Písku. Podle některých ale o lokomotivu 310 nikdo nepečoval a poškozovali ji vandalové, a tak ji odvezli. Měla by se podle vás mašinka vrátit? Neoficíální průzkum říká, že více než půlka obyvatel Budějc by ji zpět chtěla.
Dne 4. července 2019 se zapomnělo slavit či neslavit, to jak kdo, 10. výročí odvezení naší mašinky od nádraží někam do Lužan. Stála v ose Lannovky mezi nádražní budovou a nádražní poštou. U nás nejezdila, pracovala na Chrudimsku, v cementárnách, v cukrovarech na Slovensku a jinde, ale u nás stála 34 let, což je dost dlouhá doba, abychom mohli používat termín „naše“.
Naše mašinka typu 310, série 076 byla vyrobena v roce 1899 v Rakousku. Tehdy za c. k. měla typové číslo 97, po roce 1919 obdržela 310. Třistadesítky bývaly oblíbené lokomotivy nazývané také kafemlejnek, nazdárek, Matylda a dnes v Litovli na Moravě, kde stále třistadesítku mají a pečlivě ošetřují, ji nazývají babička. Kafemlejnky mají vysoký baňatý komín a velký parní dóm. Mají zajímavé měřítko, které vyhovuje dětem. V ilustracích pohádek, stolních her, nebo jako hračky, jsou (spíše byly) většinou třistadesítky.
Kafemlejnek měl pro jistotu předepsanou rychlost jen 40 kilometrů za hodinu. Jezdil však klidně do 60 kilometrů za hodinu a zachoval se údaj, že jel někde rychlostí o pět kilometrů vyšší. Když nám mašinku naložili na podvalník a odvezli, předpokládalo se, že se v Lužanech opraví a vrátí nám ji. Úplně stejně se myslelo dne 28. února 1950, kdy jela městem poslední tramvaj a poté se tramvaje odvezly do Mostu, že nám Most zase tramvaje vrátí, až se opraví koleje. (Dokonce tehdy radnice nechala koleje ještě pár let v ulicích.)
Podle úřední verze lokomotiva 310 u nádraží chátrala, nikdo ji neudržoval, lezly do ní děti a poškozovali ji vandalové a navíc se tenkrát připravovala revitalizace nádraží. Jeden čas do roku 1989 se o ní starali svazáci. Ve skutečnosti stačilo instalovat nad lokomotivou stříšku a každý rok na jaře mašinku vydrhnout a naolejovat. Podle neoficiálního průzkumu mínění veřejnost by více než polovina obyvatel města byla pro navrácení mašinky a usadit ji zase u nádraží nebo jinde. (Jeden kafemlejnek v nádražním areálu někde je, ale prakticky neveřejný.)
Naše třistadesítka jezdila pravděpodobně hned od roku 1899 na místních dráhách v okolí Chrudimi. V roce 1957 ji vyřadili a dali (snad jen za cenu šrotu) do cukrovaru Šurany na Slovensku. Pořád tam pracovala a dobře, takže se roku 1967 do Chrudimi vrátila a byla dána na vlečku do cementáren Prachovice. Před rokem 1975 ji opět vyřadili a za nezjištěných okolností se toho roku přes nádraží Písek dostala k nám.
Možná jedna babička mašinka či kafemlejnek nic neznamená, ale Budějovice České v 19. století v dopravnictví něco znamenaly. Byla zde největší a nejdelší koněspřežní železnice na kontinentě Evropy (v Anglii byla větší, ale na evropském kontinentě ne). Roku 1868 se uvedla do provozu císařská parní železnice do Plzně (do Prahy později). Firmy Hynek Zátka a Adalbert Lanna (vltavský admirál) provozovaly lodní dopravu až do Hamburku. Podle císařského patentu se všechna sůl do Čech vozila přes město (formani, koňka). Kolem roku 1890 připravovala radnice parní tramvaje. V roce 1909 začaly jezdit elektrické tramvaje a první trolejbusy, roku 1948 druhé trolejbusy.
V Lužanech mašinku do roku 2012 opravili, zprovoznili (mohla by zase jezdit) a zavezli do svého muzea lokomotiv. Kafemlejnek by zrovna nemusel jezdit do Kájova, ale může se připomenout.
