Lokalita kolem dnešního vlakového a autobusového nádraží není v Budějcích úplně oblíbená. Nebylo tomu tak ale vždy. Mezi hotely Grand a Imperial byla dřív zahrada a bylinářství Lubasů. Zmizel také oblíbený bufet Jitřenka, který měl otevřeno od rána do večera. Jak se ještě okolí proměnilo? Na to se podíval historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky.
V dnešní Nádražní třídě stojí v době tramvajové před nádražní budovou (nacházela by se vpravo) dvě tramvaje. Jedna zřejmě přijela, druhá odjede. Nebyla tam nikdy konečná v podobě smyčky jako třeba v Praze na Kačerově nebo na Spořilově. U nás byly jen dvě koleje. Řidič, když přijel, vzal kliku a přenesl ji na opačnou stranu tramvaje. Tramvaj tedy neměla vyloženě předek a zadek. Dvoukolejová konečná u nádraží představovala možnost koleje prodloužit dál k viaduktu, až k Pekárenské a Pekárenskou směrem přes Palačák dále, což se uvažovalo, ale marně. Tramvaj od nádraží jezdila po roce 1936 každých šest minut.
Před nádražím je klidový prostor tak, jak je všech učebnicích o městech. Lidi přijíždí, někdo je čeká, nebo odjíždí a někdo je doprovází, loučí se apod. Cizinec vyjde z nádraží, nadechne se nového ovzduší a v klidu se rozhlédne nepostává-li vedle autokar nebo taxík. Trochu se to změnilo, tedy čekání, loučení, ovzduší a klid.
Mezi hotely Grand a Imperial je zahrada, kterou se dalo projít k Pjetronům v ulici Chelčického. Léta se na radnici jednalo o tom, že se proluka zastaví, zvláště když byl po roce 1948 odstraněn objekt s pultovou střechou, v němž bývalo bylinářství Lubasů. Dům je přistavěn k hotelu Imperial. Nebo to bylo opačně, že hotel byl přistavěn k Lubasům. Podle plánů města z času, než tam stál od roku 1924 hotel Imperial, byl v tom místě malý objekt, což nasvědčuje tomu, že autor projektu Josef Hauptovogel musel dům vtěsnat do místa mezi domem s arkýřovou věží na nároží a malým objektem, později Lubasů. Po roce 1990 je v Imperialu Komerční banka.
Na rohu Lannovky oživuje prostor vertikála arkýřové věže domu, který si nechali postavit Daniel Sinak a Josef Stricker v roce 1910 v secesním stylu. Oba byli obchodníci a v přízemí měli prodejny. Také tam byla trafika, řezník a na rohu později bufet Jitřenka. To byl oblíbený bufet, který měl otevřena časně ráno, když přijížděly do města vlaky a večer, když zase vlaky odjížděly. Časem do bufetu chodili štamgasti a meškali tam „půl dne“ při 10 deka vlašáku, rohlíku a pivě.
Na boční stěně prosvítá nápis SUKNA ŠVEJDA. Takových nápisů bylo ve městě a po okolí kvanta. Našinec věděl, že Švejdů - sukna jsou ve Sternekovce, ale jiný vida tolik stejných nápisů se poptal co a kde to je, což byla účinná reklama. Za socialismu se reklama bílila, ale pořád prosvítala. Po celkové opravě se štít opatřil nápisem Zkušenost, tradice, jakost, SFINX. Dole byly různé stánky, avšak vhodně využít se proluku nepodařilo. Technicky to ovšem proluka nebyla. Rozkládala se tam zahrada, kterou hotely Grand a Imperial zmenšily.
Hotely Grand a Imperial byly přejmenovány v roce 1952 na Hotel Vltava a hotel Malše. Současně Rooseveltova třída na Nádražní. Původní názvy se nelíbily místním politikům, přičemž slovo imperiál nebylo nic imperialistického. V latině to znamená veliký, velkolepý, císařský. Nehledě, že imperiál je také druh písma.
Přitěžovala okolnost, že v Imperialu byly fotografie zámořských lodí společnosti Italia a fotky ze západních zemí. Politici oznámili veřejnosti, že fotografie zkreslují život v západních zemí a na lodích Italia cestují bohatí v luxusní třídě a proletáři se musí tísnit v podpalubí. V reálu to bylo u nás stejné, vlaky měly 1., 2. a 3. třídu. Třída 1. byla pérovaná čalouněná, třída 2. horší a třída 3. byly „dřeváky“.Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
