O provozu kavárny Savoy jsou už dnes pomalu legendy. Co ale jisté je, je to, že častým návštěvníkem byl herec Miloš Kopecký, který se v kavárně zastavil vždy, když jel na chalupu. Tvrdil, že alkohol v malých dávkách je neškodný v jakémkoliv množství. Politici jeden čas přejmenovali Savoy na Bajkal. Více už v dalším dílu Drbny historičky.
Na pravém břehu Malše si 31. srpna 1929 přesně v pravé poledne slavnostně otevřel Bedřich Klabačka kavárnu Savoy. Blok domů ve stylu art deco postavil stavitel Johann Stepan. Asi to neměl na mysli, ale postavením velkoměstského domovního nábřežního bloku se stala budova divadla malá a řekněme architekturou průměrná. Nebo možná naznačil, že by si město zasloužilo divadlo velké a stavebně nadprůměrně hodnotné. Navíc, léta se přirovnávala podobná lokalita Národního divadla a kavárny Slávie, i když Národní divadlo a naše se srovnávat nedalo, stejně tak jako Vltava a Malše.
Na snímku jede na Zlatý most tramvaj linky L, přesněji vyjíždí ze zastávky u divadla. Snímek byl pořízen před rokem 1932. V prosinci 1932 oznámila totiž radnice, že městské zahradnictví vysadí na levém břehu Malše proti justičnímu paláci lípy a na pravém břehu u kavárny Savoy javory. Stromy, a to kaštany, už tam rostly dříve, podílely se na neúředním názvu – alej vzdechů (mileneckých). V roce 1929 radnice oznámila, že odprodá kmeny poražených stromů v Doudlebské 10 kusů, na Wilsonově náměstí 3 kusy akátů, v ulici Musejní 4 kusy a na Bezručově nábřeží 32 kusů kaštanů.
Divadlo, tehdy městské a většinou německé, bylo postaveno podle projektu stavitele Schmidtschlägera v roce 1819 na místě, kde se již divadlo hrálo od roku 1773 v objektu upraveném ze skladiště a sklepů Velkého pivovaru. Baroko již bylo pryč a novorenesance (Národní divadlo) tenkrát v nedohlednu. V listopadu 1904 se při kopání na divadelním dvorku blíže staré hradební věže (asi věž Bílá) našly lidské kosti. Dle úsudku lékařů ležely v zemi asi 100 let, což by odpovídalo létům kolem roku 1804. Nic víc Jihočeské listy neuvedly. Vedle starého divadla hřbitov ovšem nebyl.
Hladina Malše je dost nahoře, ale ne úplně, jak by se odhadovalo podle finále regulace řek, kdy 12. listopadu 1930 v šest hodin ráno byla prvně spuštěna hradící konstrukce nového válcového jezu do řečiště. Hovorově řečeno, byly prvně spuštěny bubny Jiráskova jezu. Během 3 až 4 hodin bylo dosaženo plného vzdutí Vltavy 3,55 metrů. Malše pod mostem v Biskupské dosáhla výše 2,50 metrů. Regulace řek měla odstranit zátopy. Autor projektu vládní rada Antonín Jirásek ovšem nepočítal s tak velkou vodou, jako byla v roce 2002, kdy Malše tekla i přes náměstí.
Po roce 1932 byly břehy před Savoyí nově vyzděny, opatřeny zábradlím a zasázeny javory. V čase snímku stojí v pozadí na pravém břehu Malše Německý dům. Fotograf se postavil tak, že úplně vzadu je vidět také věž Růžencového kostela v Žižkově třídě. Mimořádné prostředí kolem Savoye a kavárna sama po roce 1990 něco ztratily (nabízí se nové slovo dosažený level, nebo staré slovo glanc). V roce 1993 radnice uspořádala na nábřeží trhy, potom tam stávaly kočáry, ale nevydařilo se to. Za to se hojně navštěvoval Mexiko plac za poštou na levém břehu Mlýnské stoky.
O provozu kavárny Savoy jsou už dnes pomalu legendy. Kdo tam byl, co komu řekl a podobně. Asi se tam o divadelních přestávkách nezastavovali herci v kostýmech posilnit se něčím ostrým (o první přestávce do jedné nohy, o druhé do druhé nohy), ale herec Miloš Kopecký, když jel na chalupu či spíše mlýn, se v Savoyi vždy stavěl s tím, že alkohol v malých dávkách je neškodný v jakémkoliv množství. Ono se to přitom vědělo, že to řekne. Politici jeden čas přejmenovali Savoy na Bajkal.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Kdysi jediná solidní kavárna. Rád jsem tam chodíval na živou muziku :-)
Můj otec František Mareš pracoval v kavárně Savoy jako vrchní číšník. Pro něj to byl vrchol jeho kariéry, kterou ukončili násilně komunisté, kterým nevyhovoval ve vedoucí funkci, protože to byl řádně vyučený číšník ze staré školy. Ještě chvíli zkoušel pracovat v Besedě. Aby uživil naši rodinu odešel do továrny , tehdy Motor Union, kde pracoval do důchodu. Zaslouží si tuto vzpomínku, on všechny ty herce z divadla znal a obsluhoval a mě a mým dvěma sourozencům o té době rád vyprávěl.