Na konci roku 2022 by se měly Budějce konečně dočkat opraveného vlakového nádraží. Jak to ale bylo s touto budovou v historii? Kdy se začalo o novém nádraží jednat a proč vznikla lávka do Pětidomí? To se dozvíte v dalším povídání Jana Schinka.
Snímek z let po roce 1910 představuje urbanisticky vzorně vyřešený prostor před novým nádraží. Klidné prostranství, na které vyjdou z nádražní haly cestující s kufry a balíky, navíc trochu utrmácení jízdou, naproti dvě tramvajové linky, místo pro kočáry, později autodrožky a omnibusy, a totéž když lidi odjíždějí. Na nádraží restaurace, naproti a okolo hotely. Pravda, tehdy bylo ve městě asi 50 automobilů (dnes přibližně 50 tisíc), těžko se to porovnává, ale přece jen člověka napadne, jestli dnes kamiony, které jistě vozí potřebné zboží, musí zrovna hučet kolem nádraží.
O novém nádraží se začalo vážně jednat dne 22. května 1901 v zasedací síni obchodní a průmyslové komory. Přítomni byli přední politici a průmyslníci města. Vrchní inspektor Pašek referoval o projektu nového nádraží, které mělo být zřízeno pro osobní dopravu na této straně města jako staré nádraží, kdežto na druhé straně směrem k plynárně budou stát budovy pro dopravu zboží. Nynější nádraží bude srovnáno se zemí (nebylo, zaniklo až při bombardování v březnu 1945). Nové se zřídí směrem proti ústí Rosenauerovy ulice. Připustil ale, že situace je velmi nesnadná.
Vystoupil Josef Pfeffermann s nesouhlasem: „Starý viadukt nelze bourat a postavit tam nádraží (viadukt začínal v místech dnešního Mercury Centra a vedl do Pětidomí), Rudolfovská silnice se nedá ani podjet, ani přejeti. Nádraží v té formě jakou vykazuje projekt, nedá se na nynějším svém místě postaviti. Nádraží by se mělo posunout směrem k cukrovaru.“ Postavil to dobře, ale s tím cukrovarem nepochodil, protože starý cukrovar stál daleko od města, až poblíž Mladého.
Následně se založil místní protestní výbor, který vyslal deputaci do Vídně a který právě nádraží u cukrovaru prosazoval. List Budivoj uvedl, že pro nádraží u cukrovaru jsou jen interesanti z ulic Rosenauerovy, Schmerlingovy a Novohradské a proti nim ostatní celé město. Jak pořídila deputace do Vídně se nepodařilo zjistit, stručně řečeno nepořídila. Ještě se ve městě diskutovalo, ale v roce 1903 už se začalo pracovat na novém nádraží v dnešní poloze. Nejprve se hloubil terénní zářez u hřbitova v Mladém a materiál se vozil na stavbu peronů a dál na pešunk přes Rudolfovskou, kde se začal v roce 1907 stavět dnešní viadukt.
Plány na nové nádraží došly do města v dubnu 1903 a od 4. dubna 1903 byly vyloženy na radnici. Rozhodly o tom, že budova osobního nádraží bude postavena mezi ulicemi Radeckého a Lannovy v linii Nákladní třídy na dohled od starého nádraží. Uveřejnění plánů vyvolalo aktivitu obyvatelů Suchého Vrbného a Pětidomí.
Po zjištění, že se z města k nim a od nich do města bude možno dostat jen oklikou pod viaduktem na Rudolfovské, požadovali zachovat tradiční spojení s městem, nejlépe otevřením staré okresní silnice, která vede přímo mezi hostinci Marešovým a U Města Budějovic (to je dnešní Průmyslová). Navrhovali podjezd nebo most. Jejich heslem bylo: „Nechceme chodit z Českých Budějovic do Prahy přes Brno,“ což uveřejnily místní noviny. Radnice částečně vyhověla tím, že nechala postavit přes nádražní těleso do Pětidomí prozatímní lávku. Používá se pro chodce dodnes.
Viadukt z roku 1907 na Rudolfovské je kvalitní, nemůže za to, že asi po 60 letech začal působit jako zátka dopravy a nádraží, že po 112 letech potřebuje opravit.Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
