pondělí 13. července 2020 Markéta

DRBNA HISTORIČKA: Místo Vazdů se objevila Jitřenka

Tento týden začala dlouho očekávaná rekonstrukce budovy vlakového nádraží. V pravidelném seriálu Drbna historička se tedy Jan Schinko podíval na historii nádraží a Václava Vazdy, který měl v budově obchod.

Vlevo na polednici stojí novorenesanční nádražní budova z roku 1908, vpravo rohový dům Lannovky a Nádražní Daniela Sinka a Josefa Strickera postavený v secesním stylu v roce 1910. Před nádražím je klasický klidový a nehlučný prostor. Cestující, který přijede a vyjde z nádražní haly, může naproti nasednout na tramvaj, která jela zprvu po 7,5 minutách, později jednou za 6 minut, nebo může jít kaštanovou promenádou Lannovkou do města. Anebo si může zavolat autodrožku. Zpočátku postávaly před příjezdem fiakry. Hotely z náměstí ke každému rychlíku přistavovaly omnibus nebo autokar.

Přesnější datum pohlednice by šlo zjistit podle obchodu NÁBYTEK, ale v nově postaveném domě si zařídil prodej nábytku čalouník Karel Farka a po roce asi 1923 ho vystřídal se stejným sortimentem Václav Vazda. Karel Farka nabízel moderní nábytek, úplnou nábytkovou výbavu pro nevěsty. Vše v bezvadném provedení se zárukou a ještě připomínal, že dostává mnoho poděkovacích uznání.

Václav Vazda, ročník 1899, vyučen truhlářem, se přestěhoval v květnu roku 1920 z Ledenic na Rudolfovskou, kde si upravil areál a postavil provozní objekty (po roce 1950 se v areálu usadil n. p. Nábytek, krajský závod). Obchod si zařídil v domě Sinka a Strickera. Byl to zajímavý, pilný a řemeslo i obchodu znalý člověk.

Pocházel ze 12 dětí, které se narodily Josefu Vazdovi, povozníkovi v Ledenicích, a Marii Vazdové, rozené Petrášová v Ledenicích. Václav Vazda byl 11. děckem u Vazdů. Marie Vazdová k tomu ještě přišla při práci v Ledenicích ve stáji o jedno oko. Pracovala pořád i v čase, kdy ji bylo 92 let. Místní listy s ní udělaly rozhovor a paní, která celý život dřela na rodinu a 12 dětí, většinou s jedním okem, ještě v těch 92 letech s tím jedním okem četla bez brýlí. To už bydlela u nejmladší dcery, která se narodila jako 12. Zemřela v roce 1942 ve 94 letech. Z takového prostředí dnes těžko představitelného vyšel Václav Vazda.

Václav Vazda i jeho manželka Pavlína byli aktivními členy Sokola. Stal se členem čsl. národní demokracie a starostou Sboru dobrovolných hasičů. V březnu 1938 byl jmenován do zemské rady živnostenské. Mimo jiné prosazoval a odůvodňoval snížení plateb za elektřinu, která byla na jihu Čech překvapivě nejvyšší v Čechách. Ještě v roce 1950 existoval národní podnik Václav Vazda, výroba a prodej nábytku. Na domě na Rudolfovské, kde Vazdů bydleli býval velký štukový nápis VÁCLAV VAZDA. Nový krajský závod Nábytek ten nápis pracně otloukl.

Ve zrušeném obchodu nábytkem u Vazdů se potom objevila Jitřenka. To byl oblíbený bufet a jídelna pro cestující, kteří ráno přijeli vlakem do města do práce. V roce 1957 se nad provozem Jitřenky umístil neon AUTOMAT a později jasně svítící neonové logo Jitřenky. Nebyl to tak velký automat jako ve Zvonu, ale měl otevřeno a navařeno, upečeno už brzy ráno pro první vlaky. Novotou byl individuální výběr snídaní a jídel na tác, vybrání příborů a platba posléze u pokladny. Ono to není nic zvláštního, ale tehdy to obvyklé nebylo. Trochu Jitřenku kazili štamgasti sedící tam o dost déle, než by obnášel čas na snídani nebo svačinu.

V domě do Nádražní býval tradiční holič Viktor Pokorný, po něm Ferdinand Doubravský, trafika Marie Valentové a mlékárna Anny Žingrové. Také obchod lahůdkami Kateřiny Pietronové a Sinků likérka. Mohlo by se říci kompletní obsluha pro cestující z a na nádraží. Dnes je po nábytku Farků, Vazdů a bufetu Jitřenka ve stejném prostoru pedikúra a manikúra. Trafika přečkala.  

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo23 čtenářů

Autoři | Foto Archiv Jan Schinko

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, nádraží

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.