Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko tipu čtenářky Drbny. Dům v ulici Karla IV. nepatří mezi ty, které budete obdivovat s otevřenou pusou, jeho historie by si to ale zasloužila. Sahá totiž až do roku 1569.
Čtenářka Budějcké Drbny upozornila na zajímavý, ale v současné době pustý, dům s rozbitými okny v ulici Karla IV. č. 9. Jistě majitel domu právě uvažuje, co s ním. V 17. století byl dům ještě v horší kondici. Původně to byl středověký dům upravený před rokem 1569 v módní renesanci, jak o tom svědčí nárůst prodejní ceny domu (vzrostla dvojnásobně). Potom, pravděpodobně za velkého požáru v roce 1641, dům vyhořel, poněvadž roku 1649 koupil vyhořelý dům pekař Benedikt Liebel od pekaře Leonharda Nachmaira jen za 240 kop (před požárem stál dům 670 kop).
Nový majitel domu zřejmě dům znovu obnovil, ale asi ne v pojetí renesance, ale v novém stylu nastupujícího raného baroka. V letech 1569 až 1719 sídlili v domě vždy pekaři. Roku 1719 vyženil dům kožešník Tomáš Počkej s Julií Philippovou v hodnotě 900 zl. Tchýni Annu Marii slíbil ubytovat a živit i s otopem. Při neshodách by Tomáš Počkej platil tchýni stravu výši 30 kr. týdně.
Na snímku Vídeňské ulice (dnes Karla IV.) z let před rokem 1908, tedy doby, kdy nejezdily tramvaje, stojí Zedníkův dům zcela vpravo. V tom čase měl v domě od 1. května 1908 tovární sklad suken a bohatý výběr tu- u cizozemský látek na oděvy Julius Kohn. František Zedník hodinář a zlatník se na domě objevil v roce 1924. Dům tehdy patřil Mrákotům. Odstranili starší portály a nechali udělat novou fasádu, kde je dodnes v kroužku uvedeno 1924 U Zedníků. Vlastně dům vypadá od roku 1924 pořád stejně. Jen se obchod v roce 1949 přejmenoval na Chronor, později oficiálně Klenoty, prodejna 91 - hodiny, klenoty a nakonec na Starožitnosti.
Manželé František a Alžběta Zedníkovi koupili polovici domu od manželů Václava a Marie Mrákotových v roce 1933 za 135 000 Kč. Václav Mrákota byl obuvník, přesněji majitel obuvnického závodu, chvalně známý výrobou kolíčkovaných a jízdních bot. Dokonce pár let slovně bojoval proti firmě Baťa sloganem, že jeho kolíčkované boty vítězí. To ještě v roce 1935.
Klenotník František Zedník (narozen 10. ledna 1897) prosperoval i po válce v roce 1945, nabízel zlaté a stříbrné zboží, prsteny snubní, šperky, koupě, prodej, výměna, skvosty, stříbrné mince, ale v roce 1946 musel požádat o československé státní občanství čili o vynětí z opatření proti Němcům. Tehdy platilo, že když se za něj zaručili tři občané s tím, že za německé okupace byl dobrým Čechem (záruka se podávala a prošetřila na radnici), československé státní občanství mu bylo přiděleno.
V roce 1940 koupili František a Alžběta (jinak Betty) Zedníkovi od Václava Tancera, hoblíře ve Vlašimi, pozemek v Holubově za trhovou cenu 14 350 K. Dům z ulice vypadá nevelký, ale v roce 1913 byla ve dvoře postavena dvoupatrová budova, kterou stavěl Jakob Stabernack, takže v areálu u Mrákotů nebo u Zedníků bydlelo poměrně dost lidí. Vedle Mrákotů a Zedníků rodiny Fialů, Hrubešů a Daňků. Předtím Mentlíků s čistírnou šatstva, také obchodník s koňmi Karel Plaček. Trafiku zde měla Aloisie Prnková. Ta však bydlela jinde.
František Zedník do roku 1948 zlatnictví vylepšil. Jak vzpomíná pamětnice, která k Zedníkům nastoupila v roce 1949 (to už po znárodnění do obchodu Chronor), zařídil parkety, zrcadla, skvosty. Františka Zedníka osobně neznala, ale slyšela, že to všechno nevydržel a dobrovolně zemřel.
Nevelký dům a má docela velkou historii.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Moje mamka a teta se v tomhle domě v učily za svadleny. Vzpomínala, jak roznasely hotové oděvy zákazníci do domů. Vždycky při návštěvě Budějovic vzpomínala na ty roky. Zažila tam i bombardování ke konci druhé světové.
