DRBNA HISTORIČKA: Malý mlýn

Svěží letní snímek sokolské plovárny v Malém mlýně před rokem 1929. Malý mlýn, dříve Žitný mlýn, stál na ostrově v řečišti Vltavy a Malše za klášterem. Oddělen od „pevniny“ a Předního mlýna byl ramenem s propustí pro lodě a vory. (Hynek Zátka měl loděnice v místech nad lokalitou Valcha.) Ostrov s Malým mlýnem a plovárnou byl zlikvidován v rámci regulace řek podle projektu inženýrů vodáků Jiráska a Trilče před rokem 1930. Klub za staré Budějovice sice slovně bojoval o zachování ostrova, ale zrovna byla v paměti povodeň v roce 1924 (nehledě na povodně 1888 a 1890), čímž radnice usoudila, že se Vltava a Malše musí vyregulovat mimo město.

Sokolové si v nepoužívaném Malém mlýně zařídili plovárnu v roce 1899. Před rokem 1929 byla plovárna na vrcholu. To byla kvasná 20. léta 20. století, svoboda, úřední řeč čeština, nový styl art deco, dámy byly mondény, pánové frajeři, Bedřich Klabačka otevřel slavnou kavárnu Savoy, v ekonomice konjunktura, město stavělo městské domy a na plovárně bylo plno. Dokonce i za poledne, protože úředníci měli v poledne dvě hodiny přestávku a šli trávit siestu na plovárnu. (Někteří ne, starší úředníci šli domů na oběd a lehnout si na hodinku na otoman.)

Dobovými událostmi pohoda v roce 1930 skončila. Neznámý žhář sokolskou plovárnu zapálil, zcela vyhořela i s klubovnami, kanceláří, tělocvičnou atd. a co hlavně, přišla velká hospodářská krize. Sokolové začaly budovat plovárnu a sokolovnu na Sokolském ostrově. Prvně do roku 1933 postavily plovárnu. Sokolovnu stavěli dlouho, až po válce v roce 1947 byla kompletně dokončena.

Podle místních listů byla plovárna v Malém mlýně oblíbená. Na ostrůvek se šlo po úzké lávce, bufet a šatny stály na levém břehu, kam se muselo doplavat, nebo opatrně přejít po hřebeni pevného dlouhého jezu. Od roku 1918 v nové republice se dámské plavky každý rok po centimetrech zkracovaly. Lze odhadnout, že na snímku jsou dospělí narození před 1. válkou, jimž se v nové republice otevřel prostor. Starší ročníky žen z režimu c. k. pokud se koupaly, měly plavky delší. Může se připomenout, že na biografu Royal byl plakát Josephine Bakerové v krátkých plavkách, lidi (kteří zřejmě nechodili na plovku) si stěžovali a plakát byl úředně odstraněn.

Poté, co Malý mlýn vyhořel a nová plovárna ještě nebyla, zvýšil se zájem o koupání u Maláku, kde býval rajón pro obyvatele Havlindy a Linecké. Radnice tam od roku 1932 zařizovala vodní záliv a přepad z Mlýnské stoky, také šatny, sprchy a kiosek. Vzniklý areál se pojmenoval Malé Benátky. Býval tam plavčík, který ještě v 60. letech 20. století každý den psal křídou na tabuli např. vzduch 32°C, voda 28°C (za římovské přehrady už tak teplá voda v Malši není).

Na Vltavě se postupně přestalo koupat, jak zvyšovala papírna v Pečkách výrobu (Pečkovský mlýn pod Větřním). U Rybů nad Boršovem, kde je prvorepubliková chatová stráň, plavala papírenské pěna, až papírny musely udělat čističku. Voda je zase dobrá, ale zaniklo pro vodáky oblíbené stanoviště - ostrůvek a mlýn Pozděraz (na pravém břehu Vltavy). V okolí města je několik rybníků, ale významu plovárny nedosáhly. Malý mlýn byl jedinečný také v tom, že se tam z centra města mohlo chodit rovnou v plavkách. Kromě úředníků, ti se převlékali, museli zase do práce.