DRBNA HISTORIČKA: Moderní slovo parfumerie se nepoužívalo, bylo to prostě voňavkářství

Ve 30. letech 20. století sloužilo podloubí, pilíře i průčelí ochodu. Důležité pro spotřebitele byly nápisy firem a reklamní texty. Každý měl přehled, co a kdo je v domě. Za socialismu byly nápisy na domech a skříňky kolem pilířů loubí zakázány. Nápisy mohly být jen v podloubí na portálech. Výjimku měly hotely Zvon a Slunce a lékárna U Černého medvěda. Na sloupech byly telefonní mušle. Zmizely červené poplachové skříňky s textem „Rozbij sklo a zmáčkni tlačítko“. Poté přijeli hasiči nebo policie. Po roce 1990 se to trochu vrátilo. Někde je dnes v podloubí i koberec.

Na severní straně byl na domě č. 15 nápis OTAKAR KÁMEN. Dnes prakticky firmu Otakar Kámen nikdo nezná, ale může se připomenout, poněvadž dům č. 15 je mimořádně hodnotný gotickými a renesačními prostory v interiéru. Podle majitelů domu v 1. polovině 20. století se dům nazývá Čermákův. Otakar Kámen měl zde obchod v nájmu, bydlel ve Sterneckově ulici. Po roce 1945 provozoval krátce obchod v Divadelní. Měl přihlášenou živnost obchod střižním zboží.

Na snímku z roku 1931 uvádí sklad náchodských výrobků a na poutači upozorňuje na úplné vybavení pro nevěsty. Za německé okupace převzal obchod Jaroslav Řežábek. V roce 1944 byla v obchodě zaměstnána Marie Mizerová (roz. Svatková). Vzpomínala, že v tom čase v krámě již téměř žádné látky nebyly. Jen někdy kapesníky, zástěry a hrubé plátno. Nebyly peníze, a navíc se stříhaly body z aršíku, které paní Mizerová nalepovala do příslušných formulářů pro kontrolu. Vedoucí obchodu pan Řežábek byl zatčen a fašisty popraven.

Otakar Kámen se v roce 1945 vrátil, ale obchod si obnovil Divadelní (lokalita za Brandtnerů, ještě před Prášků). V roce 1948 mu obchod vzali. Potom si koupil domek na rohu Kněžské a Hradební vedle Volbrechtů. Vpravo v domě je parfumerie Rudolfa Hornera, který si ji zařídil po Josefu Hornerovi, barvy a laky. Po roce 1945 pokračoval s parfumerií Karel Kult a k tomu si přibral divadelní líčidla a potřeby pro holiče. Podle starousedlíků se moderní slovo parfumerie ani moc nepoužívalo, bylo to prostě voňavkářství. Časem ovšem i voňavky se staly parfémy.

Za socialismu měl v podloubí Park kultury a oddechu předprodej vstupenek na kulturní akce ve městě. S domem je také spojena historie pošty, která zde sídlila v letech 1731 až 1782, potom se přestěhovala na roh náměstí a Biskupské. Goticko renesanční Čermákův dům vypadá z náměstí průměrně. Má klasicistní fasádu z 19. století. V průvodcích z 1. republiky se jako nejhodnotnější domy na náměstí (mimo radnice) uvádí právě dům Čermákův a dům Koláčkův (blíže k záložně).

Gotický Čermákův dům (Čermáků ale bydleli v Praze, sám pracovně domu říkám Otakar Kámen) byl ve 2. polovině 16. století upraven v módní vlně renesance a sgrafit. V baroku bylo předěláno průčelí a nahoře osazeno barokní římsou se čtyřmi ozdobnými koulemi. Pořád měl však dům valbovou střechu a cenný interiér. Potom se baroko otlouklo, střecha se udělala podélná sedlová, ale vnitřek to ustál.

V podloubí je profilovaný gotický portál z doby krásné gotiky, kruhové okno a pravoúhlé gotické okno. Ve dvorním traktu je v patře domácí gotická kaple sv. Anny, renesanční pavlač s balustrádou vysazenou na kamenných krakorcích a další gotické a renesanční prvky v domě. Seznam není třeba, lepší je se tam časem podívat.