DRBNA HISTORIČKA: Piaristické náměstí nebylo vždy hezké

Piaristické náměstí s klášterním kostelem a restaurací Solnice vypadá v současné době dobře, ale nebylo tomu tak vždycky. Jihočeské listy ze dne 26. července 1924 uvedly, že průčelí staré zbrojnice na bývalém hřbitově klášterním budí svým zchátralým zevnějškem hrůzu. Radnice občas nějaká díry v prejzové střeše spravila, ale až v roce 1982, se na větší opravu solnice vyčlenily peníze radnice a památkářů. Po roce 1990 se v nových Českobudějovických listech objevil článek s názvem: „Máte nápad na využití solnice. Přihlaste se a vyhrajte.“ Nápady byly různé: muzeum zbraní, muzeum soli, městské muzeum, galerie apod. Nevyhrál žádný. Po letech je v solnici restaurace napojená zajímavě na domácí pivovar na rohu Hroznové a České.

Název Piaristické náměstí se začal rýsovat na konci 18. století v souvislosti s řádem piaristů sídlících v klášteře. Domy v České a Hroznové jsou obráceny do náměstí „zadkem“, takže klasické náměstí to není. Jen klášterní konvent má domovní č. 1 a solnice č. 3. Od konce 13. století do roku 1742 sloužila část prostoru jako hřbitov (městský hřbitov se rozkládal kolem kostela sv. Mikuláše vedle Černé věže).

Prostor až k hradbám, nehledě na lázeňský objekt a malou dílnu na zpracovávání barevných kovů, byl do 16. století označován terminem dvůr. Za Rybářskou bránou byl Dvorní mlýn, může se upřesnit dvorní – královský. Přitom klášterní kostel P. Marie je obrovský, neodpovídající potřebám a penězům chudých dominikánů. Celková světlost kostela je 55,20 m, příčné lodi 20,40 m, výška klenby v presbytáři 18,60 m. Jakub Pavel to shrnul: „Založení a výstavba chrámu, přilehlé kvadratury a ostatních budov klášterního komplexu, šly daleko za míru běžné potřeby a užitkovosti. Dosahovaly rozměrů monumentálních, jimiž působí ještě dnes podmanivě.“

Neřekl královských rozměrů. Faktem je, že město mělo svůj slušně velký městský kostel a klášterní „královský“ kostel nutně pro své obyvatele nepotřebovalo. Co však zamýšlel král Přemysl Otakar II. v těchto místech není známo. V roce 1531 se zde postavila městská sýpka (Kornhaus). Nějaký čas se tam v suchém prostředí v pěti patrech skladovalo obilí, potom léta zbraně a výzbroj (Zeughaus), z toho času se tradoval název Zbrojnice, posléze zase obilí a kolem roku 1880 sůl (Salzhaus).

Dnes je to Solnice, což je silný název, ne-li kamenný. Nejasný mezi pečlivými systematiky je sloh, v jakém byla postavena. V úvahu připadá pozdní gotika a renesance. Malá solnice vedle byla přistavěna později, snad 1560, to už vládla ve městě renesance. U Solnice velké by mohl být rozhodující vysoký zubatý štít jaký měla renesanční radnice z roku 1555 a renesanční Kneislův dům z roku 1557. Zkrátka, fundovaný historik Jakub Pavel zařadil zbrojnici – solnici do kapitoly renesance.

Na hřbitově v těch místech byla dost vysoko spodní voda, proto se nebožtíci pohřbívali docela mělko. V 50. letech 20. století, kdy ještě nebyl Frajťák (z německého Freithof) vydlážděn, hrávali zde kluci fotbal a občas něco vykopli. Doložen je případ, kdy se ze země vyloupl lidský kloub. Jeden kluk si vzal kost domu a preparoval. Později se kopal přes plochu parovod, jindy plynovod a vždy se objevily kosti. Jednou ležela ve výkopu trochu zvětralá lebka. Druhý den už tam lebka nebyla. Léta jsem tudy chodil do práce.